pátek 1. května 2009

Jih Západní Austrálie

Ahoj všichni,
konečně jsme se vypravili na výlet někam dál než v okolí Perthu. Naplánovali jsme 5ti denní okruh s asi třiceti zastávkami a dva tisíce kilometrů dlouhý.

1. den
Vyrazili jsme časně ráno a po hodině a půl řízení jsme se zastavili v městečku York, jednom z nejstarších v okolí. Vyfotili jsme si pár starých budov a pak jsme vyjeli autem na krásnou vyhlídku nad městem.

Pak jsme jeli ke skále - Kokerbin rock a cestou jsme náhodou narazili na slané jezero s mrtvými stromy. Tam jsme potkali Tony a Kena, přátelský páreček cestovatelů na motorkách.
U skály jsme se opět sešli a společně jsme vyšplhali nahoru. Cestou nás děsili velcí pavouci, kteří měli natažené metrové sítě skoro všude kolem. Výhled shora byl fantastický.
 
Další zastávka byla u Mount Walker a Hidden Hollow. Byla to další velká skála se skrytou dírou - odtud název v angličtině. Bohužel se na nás vrhly místní mouchy, takže jsme po chvíli vyrazili dál k Anderson rock, kde nám poprvé přeběhl klokánek přes cestu. Nebo spíš přeskákal. V Austrálii je všude kolem silnic dost mrtvých klokanů, my jsme ale trefili papouška. Nepřežil, chudáček, ale měl to rychlý - levá přední mlhovka ve sto dvaceti to skoro také odnesla. Odpoledne jsme dojeli k Wave rock. Tato skála ve tvaru vlny je jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí v okolí. Poblíž je také Hippo's Yawn - malá jeskyně, která připomíná hroší zívnutí.
V podvečer a o pár desítek kilometrů dále jsme dorazili k jeskyni s aboridginskými kresbami (Mulka's Cave) a úžasné skále The Humps (Hrboly). Vylezli jsme nahoru a rozhlédli se po kraji, na který svítilo zapadajíci sluníčko. Potom jsme chvíli jeli autem dál na jih, ale potmě jsme se báli, abysme nesrazili žádného klokana. Nakonec jsme zastavili u vyhlídky na vyschlé solné jezero, kde jsme přespali v autě.

2. den
Ráno jsme se probudili při východu slunce a u snídaně měli hezký výhled. V autě se spalo docela dobře na matraci a pod peřinou nám bylo teplo. Se sklopenými zadními sedačkami je dost místa na spaní. Po ranní hygieně jsme jeli dlouho autem k holandskému větrnému mlýnu Lily. Odtud už byly vidět hory v národním parku Stirling Range.
Za hodinu jsme dorazili k úpatí nejvyšší hory v národním parku Stirling Range - Bluff Knoll (1073m).

Výstup nahoru byl náročnější než jsme čekali, ale po hodině a čtvrt škrábání se do prudkého svahu jsme si vychutnávali neuvěřitelný výhled do kraje a na okolní hory, porostlé vegetací.

Po sestupu jsme autem projeli okruh skrz park a zastavili se na pár vyhlídkách. Pak už jsme zamířili rovnou do kempu, aby z nás sprcha udělala zase lidi.

3. den
Po probuzení v kempu a snídani jsme vyjeli dále na jih, a to do dalšího národního parku - Porongurup. Tam jsme pěšky obešli okruh s několika vyhlídkami. Na fotce, kde Štěpán koulí balvan je v pozadí kopec zvaný Devil's Slide (Ďáblova skluzavka). U jedné vyhlídky je také Balancing Rock, velký balvan, který stojí na špičce a vypadá to, že každou chvíli spadne. Naštěstí vydržel. Cestou nahoru jsme také uviděli zvláštního červeného pavoučka.

Po poledni jsme dojeli k městečku Albany, které leží nad zátokou u moře. Kousek pod ním je Natural Bridge - přírodní kamenný most, a také The Gap - mezera v útesu.
Poslední zastávka (večer při západu slunce) byla u větrných elektráren. Většina z nich byla v provozu a kolem jedné z nich se dalo dokonce projít. Byl to dost divný pocit, stát přímo pod obřím sloupem a vrtulí, která vydávala hlasitý zvuk a vypadala, jako když na vás každou chvíli spadne.
Místo na spaní jsme si našli na jedné z vyhlídek u moře (West Cape Howe).

4. den
Po probuzení jsme sjeli autem k pláži - Shelley beach, kde jsme se nasnídali.
Pak jsme se vydali podél pobřeží k Elephant Rocks a Green's Pool - Sloním skalám a jezírku na kraji moře.
Potom nás čekal Tree Top Walk, neboli chození v korunách stromů. V údolí gigantů (Valley of the Giants) rostou obří eukalyptové stromy a mezi nimi jsou postavené můstky, kde se dá chodit, místy až 40 metrů nad zemí. Druhou částí prohlídky jsou staré eukalypty, uvnitř často duté nebo vyhořelé.

Dále jsme jeli už západním směrem podél pobřeží. Zastavili jsme se u jedné zátoky s vyhlídkou a pozorovali chvíli skupinku pelikánů.
Odpoledne jsme dorazili k jednomu z obřích stromů, který sloužil jako požární věž - Gloucester Tree. Lze vylézt až nahoru, kde je ve výšce 61 metrů pozorovací plošina. Zdolali jsme ho a shora byl hezký výhled do kraje kolem.

Zastavili jsme se ještě u jednoho podobného stromu - Bicentennial Tree, který byl o něco vyšší (75m) a výstup na něj byl o něco těžší. Museli jsme vylézt 130 příček a výhled do okolí je až 40km.
Večer jsme dorazili k písečným dunám v národním parku Yanchep, kde jsme málem zapadli s autem.

Už byla tma, když jsme jeli hledat místo na spaní směrem k Black Point Cliffs (Černé útesy). Dlouhá rovná silnice byla z obou stran obklopená křovím a najednou nám skočil klokan před auto. Srazili jsme ho a zastavili o kus dál. Ukázalo se, že nám chybí kryt na mlhovku, který klokan vyrazil. Po chvilce u nás zastavilo auto. Dva divní chlapi se nás ptali zda jsme v pořádku. Řekli jsme jim co se stalo a oni se zeptali zda klokan přežil. Pokud prý ne, tak ho dojedou sebrat. V tu chvíli jsme si všimli, že mají vzadu na autě povešených asi dvacet mrtvých klokanů.
Vyjeli jsme dál směrem k Černým útesům, ale druhá půlka cesty byla nezpevněná, až jsme se po několika kilometrech náročné terénní jízdy dostali k bodu, kde bylo moc písku a auto by zapadlo. Nezbylo nám tedy, než to otočit a jet zpátky.
Po chvíli jsme ucítili kouř a zanedlouho uviděli červenou záři po levé straně, která se přibližovala.
Narazili jsme totiž na požár bushe a tentokrát hodně nepříjemně blízko. Dojeli jsme k silnici a po ní jeli k nejbližšímu městu. Po zhruba dvaceti kilometrech jsme narazili na další požár. Viděli jsme hasičské auto, stráň plnou plamenů a nad tím vším rudě zářil měsíc. Projeli jsme kolem a dorazili konečně do nejbližšího městečka, kde jsme si poblíž parku našli bezpečné místo na spaní. Unavení a ještě lehce vyděšení jsme usnuli.

5. den
Ráno jsme vstali s rozedněním a vyjeli k místu srážky s klokanem. Chtěli jsme najít kryt na mlhovku, ale bohužel se nám to nepodařilo. Ani klokan nikde nebyl. Buď to přežil, nebo ho sebrali večer ti podivní sběrači mrtvol. Požáry už nehořely, jenom doutnaly a v krajině bylo hodně kouře, místy jsme jeli v mlze.
Vydali jsme se na poslední část cesty - na Cape Leeuwin. Je to mys s majákem, který rozděluje oceán na Indický a Jižní.

Kousek odtud jsme narazili na odbočku ke Skippy Rock. Skálu jsme nenašli, ale objevili jsme malé písečné duny se zbytky korálů, takové vysušené bývalé moře.

Pak už jsme se vydali na sever zpátky směrem k Perthu. Cestou jsme zastavili v malém přírodním labyrintu a později také v Busseltonu, kde je dvoukilometrové molo. Chtěli jsme se tam projít, ale bylo zavřené kvůli rekonstrukci.

Po necelých čtyřech hodinách jsme dorazili domů.
Byl to pěkný výlet, až na jeden smolný večer, jak vystřižený z hororu. Oprava auta asi bude něco stát, ale viděli jsme spoustu pěkných věcí a příště snad nebudeme mít smůlu na klokany a požáry. Najeli jsme celkem 2080 kilometrů.

Žádné komentáře: