čtvrtek 24. září 2009

Velký výlet - 6. den

Každý den vstáváme se sluníčkem, ale dnes jsme byli na nohou asi o půl hodiny dříve, nátěšení na východ sluníčka u Uluru (neboli Ayers Rock). Když jsme přijeli na pozorovací místo, bylo už plné čekajících lidí z autobusů i aut. Kolem 6:44 začalo vycházet sluníčko a obarvilo skálu na oranžovo. Poté jsme plánovali výstup na vrchol, ale byl zavřený kvůli silnému větru. Místní ranger nám řekl, že předpověď na zbytek dne nevypadá dobře.
Trochu zklamaní jsme se rozhodli vyjet ke Kata Tjuta (= 'Mnoho Hlav' z aboriginského jazyka, v angličtině je název Mount Olgas), což jsou skalní útvary asi třicet kilometrů západně od Uluru. Jsou sice vyšší a mohutnější (546 metrů), ale popularity Uluru nedosahují.
Je na ně zakázáno šplhat, tak jsme si prošli nejdelší pěší ztezku, která se jmenuje Valley of the Winds, neboli údolí větrů. Osm kilometrů jsme zvládli za 2 hodiny a všechno kolem nás bylo neuvěřitelné.
Potom jsme se vrátili k Uluru, zkusit štěstí s výstupem, popřípadě se jen projít kolem dokola. Výstup byl otevřený, lehce jsme se před ním posilnili a nadšeně vystartovali nahoru. Síly nám došly již po pár desítkách příkrých metrů. Nahoru vede velice strmá cesta s řetězem a první dvě třetiny jsou velmi náročné. Potom už to celkem jde a výhled shora a úžasné tvary skály stojí rozhodně za to. Chvíli to vypadá, jakoby se člověk procházel po jiné planetě. Aboriginci, kteří Uluru vlastní a je pro ně svatyní, výstup nahoru nedoporučují a je možné, že bude brzy nadobro zakázán. Možná i proto, že na něm umřelo pár desítek lidí. Sestup ze 348 metrů byl podobně obtížný jako výstup. Dole jsme si oddechli na rovině.
Chtěli jsme se ještě projít okolo skály, ale sluníčko bylo neúprosné a na úpatí stál vzduch. Únava nás rychle zmohla, ušli jsme jen část, ale i tak jsme viděli jeskyně a aboriginské malby na stěnách. Kromě horka nás obtěžovaly také místní dotěrné mouchy, které se narozdíl od českých nedají odehnat. Mimo to, byli všude kolem nápisy, že ten či onen kousek skály se nesmí fotit, protože je posvátný. Celý den na sluníčku si vybral svou daň - spálili jsme se, i když jsme se mazali.
Navečer jsme si ještě dali vytouženou sprchu a vyjeli jsme do 60 kilometrů vzdáleného kempu, který je zadarmo a odkud to ráno budeme mít už jenom 300 kilometrů do další zastávky. Dorazili jsme před setměním. Kemp nic moc, otravoval nás pštros a mouchy.

Žádné komentáře: