pátek 29. ledna 2010

Nový Zéland - 11. den

Počasí ráno nevypadalo dobře. Za deště jsme vyrazili směrem k molu, odkud měla začít plavba po fjordu Milford Sound. Po krátkém čekání v hale, kterou sdílí všechny společnosti provozující plavby, jsme nastoupili na palubu lodi Monarch. Před vyplutím jsme dostali snídani - čerstvě upečené croissanty. Venku stále pršelo a byla mlha. Byli jsme zklamaní a báli jsme se, že nic neuvidíme. Vylezli jsme alespoň na mezipalubu, kde byl přístřešek a mírné závětří vhodné pro fotografování. Déšť postupně ustával, mlha se rozplynula a kolem nás se plně ukázaly vysoké stěny, ze kterých stékala voda v mnohočetných vodopádech. Jako první jsme viděli 160 metrů velké vodopády Bowen falls. Po levé straně jsme postupně minuli Mitre Peak, 1682 metrů vysokou horu. Je to jedna z nejvyšších hor na světě, zvedajících se přímo z moře. Kousek dál se nám na svazích ukázaly čtyři veliké vodopády vedle sebe.

Mezitím se roztrhaly mraky a vykouklo sluníčko. Dostali jsme se až skoro na otevřené moře, loď se otočila a pokračovali jsme podél druhého břehu zpátky. Na skále u vody jsme sledovali tuleně. Potom kapitán zajel s lodí těsně pod menší vodopád ("pouhých" 54 metrů). Vodní sprška nás naštěstí moc nepromáčela.
O kus dál jsme minuli vodopád Stirling, 155 metrů vysoký. V pozadí se nám ukázala hora Mt Pembroke, se špičkou ledovce a jedna z nejvyšších hor v Milford Sound (2014 m). Dorazili jsme do přístavu promrzlí, ale užaslí a nadšení ze skvělého zážitku.
Po cestě zpátky jsme se zastavovali na vyhlídkách podél silnice. Bylo po dešti a prakticky na každém svahu padaly vodopády. Projeli jsme znovu skrz Houmrův tunel.
Na parkovišti u průrvy Chasm, kde jsme se šli podívat na horský potok prorážející si cestu skrz skálu, jsme poprvé uviděli papoušky Kea, kteří se tu vyskytují. Když jsme se vrátili, dva seděli přímo na našem autě a lidi kolem si je fotili. Kea jsou pěkní lumpové. Kromě toho, že loudí jídlo, sedají na auta a zkoušejí svým zahnutým zobákem co vydrží. Viděli jsme je klovat antény a gumová těsnění na rámu dveří.

Dojeli jsme k parkovišti u jezera Marian, kam vede tříhodinová stezka do hor. Posilnili jsme se obědem a vyrazili na cestu. Prošli jsme přes lanový most přes řeku a pokračovali vzhůru podél rozbouřeného potoka. Cesta vedla občas potůčkem, protože bylo po dešti. Místy byla rozbahněná, ale stoupala vzhůru skrz nádherný deštný prales.
Dorazili jsme k rozvodněnému jezeru a po chvíli začali sestupovat zpátky dolů do údolí.
U auta se na nás slétly sandflies, malé mušky, které hodně kousají.
Jo i Zéland má své mouchy. :-) Kolem páté jsme dorazili znovu k Mirror lakes, zrcadlovým jezírkům. Tentokrát jsme měli štěstí, hory v pozadí se krásně odrážely na vodě.
Večer jsme dojeli k řece mezi horami a našli místo na přespání.

Žádné komentáře: