neděle 13. června 2010

Bali - 2. den

Po snídani pro nás přijel řidič Donny. Náš původní řidič Joko prý nemůže, tak nějak jsme pochopili, že má lepší business někde jinde s Japonci. Při výjezdu z města jsme projížděli hustým provozem. Motorky občas řídí nezletilé děti a nebo na nich jezdí dospělí s malými dětmi bez helmy. Viděli jsme i rodiče s třemi dětmi na jednom mopedu. Občas slouží motorka i jako náklaďák. Hodně lidí za jízdy kouří nebo telefonuje (to není na Bali zakázáno). Všimli jsme si také, že většina aut na silnicích jsou úzké typy, jinak by se na zdejší uzounké silničky nevešla. První zastávka dne byla Monkey Forest - svatyně uprostřed tropické džungle. Jak už z názvu vyplývá, všude jsou opice. Hodně opic. U vstupu je možné si koupit banány a krmit je, ale nechtěli jsme mít problémy (opice mohou být agresivní), takže jsme se vydali jenom na prohlídku.
Samotný chrám uprostřed je kouzelné místo. Potkali jsme mnicha, který se nechal ochotně vyfotit. Na fotce vpravo je obětina s vonnou tyčinkou pro bohy. Takovéhle malé košíčky najdete i před obchody ve městě, jsou úplně všude.
Pokračovali jsme na sever do nedalekého městečka Ubud, na jehož okraji jsou rýžové terasy. Je to jedno z nejhezčích míst na Bali.
Když jsme vystoupili z auta, vrhli se na nás pouliční prodavači a bylo docela těžké je setřást.
Po cestě dál na sever nás zastavila policie. Donny jim zaplatil úplatek a potom si nám stěžoval, jaká je na Bali korupce. Dojeli jsme do restaurace v Kintamani, odkud je úžasná vyhlídka na sopku Batur a jezero stejného jména. Sopka je ještě aktivní a občas z ní prý vychází kouř. Dali jsme si oběd a kochali se vyhlídkou.
Smažený banán, čerstvé ovoce a rýžový puding jako dezert byly fajn. Potom jsme zbytek dne jeli zpátky na jih a zastavili se u několika chrámů. U prvního z nich byly horké prameny, ale koupat se s kupou dětí ve špinavé nádrži se nám nechtělo.
O chvíli později začalo pršet a objevili se malí kluci nabízející deštníky k pronájmu. Uvnitř každého chrámu se musí nosit sarong, tedy pokud nemáte dlouhé kalhoty. Jinak postačí cosi jako šátek kolem pasu, ale někdy vám dají oboje.
Druhý chrám byl vytesaný ve skále a je nejstarší hinduistický chrám na Bali.
Další chrám se jmenoval Elephant Cave. Do skály tu byla vytesaná umělá jeskyně s pěkným průčelím. Uvnitř byly dva malé oltáře, hrozně dusno a horko.
Tohle je fotka našeho řidiče.
Kousek níže byl rozpadlý Buddha a rýžová pole.
Po cestě k autu jsme viděli kohouty v klecích. Donny nám vyprávěl, že má jednoho také doma, a že se tím dají vydělat peníze. Jsou tu totiž běžné kohoutí zápasy. Vyhrajete ale jen tehdy, když váš kohout zabije toho druhého. Na Bali je také velice populární fotbal. Spousta místních zná jména českých fotbalistů, i těch méně slavných.
Zpátky do hotelu jsme dorazili po setmění a cestou jsme ještě viděli další rýžová pole.
Rozhodli jsme se projít po městě. Procházeli jsme uličkami a prohlíželi krámy. Všude tu jsou nahaněči, které musíte ignorovat, taxíky na vás troubí, zkrátka cítíte se jako chodící peněženka. V jednom obchodě jsme našli dalšího řidiče auta a po dlouhém smlouvání se nám podařilo dostat lepší cenu na celodenní výlet na sobotu, než nám nabízel náš stávající řidič. Pokračovali jsme dál uličkami a v jednom průchodu na nás volal prodavač: "Black market Billabong!". Zafungovalo to, vlezli jsme dovnitř, kde se na nás seběhli 4 prodavači a navršili před nás kupu značkových triček. Kupodivu měly originální cedulky, takže jestli to byly padělky, tak byly hodně dobré. Vybrali jsme 2 a 2, smlouvali hodně dlouho o ceně, a potom nám další prodavač nabízel trička ještě levněji. Smlouvání funguje asi takhle: Za 4 trička nám prodavač navrhl cenu 850 000 rupií. Postupně jsme se dostali až na 360 000, kde jsme uzavřeli obchod. Nejhorší je, že stejně víte, že vás obrali, ale pak si to přepočtete a zjistíte, že jste vlastně nakoupili hodně levně. Dost nám z toho vyhládlo, a tak jsme zamířili do nejbližší restaurace, dali si večeři a pár koktejlů. Pak jsme se ještě zastavili v jednom baru. Při večeři jsme totiž z restaurace vedle slyšeli živou hudbu a docela se nám to líbilo.

Žádné komentáře: