středa 30. června 2010

Hua Hin

Po probuzení nás čekala další dlouhá cesta autobusem směrem na sever. V osm ráno jsme stáli před kanceláří dopravce. Tam nás naložili opět do songthaewu, jak se tady říká autům, která mají vzadu dvě lavičky na sezení a stříšku. Dojeli jsme na jiné místo ve městě, kde nás za chvíli naložil dálkový autobus. Přestože nám bylo řečeno, že cesta bude trvat 4 hodiny, protáhla se na 6. Prvních sto kilometrů jel řidič asi padesátkou a nabíral lidi u silnice, zbytek cesty jel zase jako blázen. Vysadil nás někde na předměstí a do centra nás dovezl minibus.
Hned vedle jsme se ubytovali v pěkném a levném hotýlku, recepční nám navíc dal lepší pokoj hned u výtahu za stejnou cenu, když si všimnul, jak Romča pajdá.
Vyrazili jsme objevovat město. Nejdřív jsme ochutnali další pochoutky místní kuchyně a kousek za rohem bylo nádraží, o kterém jsme se dočetli, že je jedno z nejhezčích v Thajsku.


Odtud jsme si vzali taxíka, který nás zavezl ke Khao Takiab, což je skalnatý kopec u moře. Na jeho úpatí stojí velká socha Buddhy a je tu výhled na celou zátoku - Hua Hin Bay.

Opodál je rozsáhlý čínský chrám s mnoha sochami a ležícím Buddhou.


Museli jsme se tam ale vyškrábat po dlouhém schodišti, což byl pro kulhající Romču obzvlášť velký oříšek. Ale rozhodně to stálo za to.
Pak už jsme se vrátili do hotelu a později vyrazili na noční tržiště. Procházeli jsme se mezi spoustou stánků s nejrůznějšími věcmi. Koupili jsme Štěpanovi nějaká trička a trenýrky skoro zadarmo, ale smlouvali jsme stejně. U dalšího stánku jsme si dali čerstvé nakrájené mango. Nedaleko byl originální pouliční minibar, žízeň je v horku vždycky, a tak jsme si dali pivo a nealko koktejl (Romča ještě dobírá antibiotika). Přímo na baru byly názvy koktejlů, v jednom byl vtipný překlep.

Pokračovali jsme skrz tržiště a došli k restauracím prodávající převážně čerstvé plody moře. Někde měli ukázkové porce na maso vystavené venku. Cestou zpátky na hotel jsme si opět koupili mango a ještě papáju.

Žádné komentáře: