pátek 18. června 2010

Penang

Romča měla večer žaludeční potíže, vzala si prášky na noc a zabraly. Štěpánovi už bylo také lépe. Vstali jsme ráno v 5:30, dojeli taxíkem na staré vlakové nádraží a odtud jsme jeli asi 4,5 hodiny autobusem na ostrov Penangu.
Hornatá krajina kolem dálnice byla plná palem. Ostrov je propojen s pevninou 13,5 km dlouhým mostem.
Autobus nás vysadil na jihu ostrova a my potřebovali na sever do Georgetownu. Počkali jsme na místní MHD a vezli se další hodinu ulicemi města. Vystoupili jsme v centru a chvíli se motali uličkami podle GPS a mapky v mobilu, nakonec se nám podařilo najít naše ubytování Hutton Lodge. Ze všech domů byl zrovna tenhle nejupravenější a neudržovanější. Uvnitř jsme měli zarezervován malý pokojíček, ale byl útulný, stejně jako další prostory tohoto hotýlku.
Protože už bylo po poledni, rozhodli jsme se někde najíst. Našli jsme si v mapce, kterou nám dali na recepci, thajskou restauraci. Uvnitř to nevypadalo nijak skvěle. Vybavení i vzhled by se daly nazvat domácím stylem. Objednali jsme si zelené curry a směs s krevetkami, to vše s rýží. Obzvlášť jsme zdůraznili, že nechceme nic pálivého (kvůli žaludku). Obsluha nám odkývala, že to určitě není pálivé, a že je to moc dobré. Bohužel, když jídlo dorazilo, opak byl pravdou. Curry bylo neuvěřitelně pálivé, plné zelených minifeferonek. Krevetky se jíst trochu daly. Snědli jsme tedy převážně jen rýži a pak trochu naštvaní vyrazili do města. Hlavní místo, které jsme chtěli navštívit, byl největší buddhistický chrám v Malajsii - Kek Lok Si Temple. Dojeli jsme k němu opět taxíkem, koneckonců v Malajsii je to nejlepší způsob dopravy a není moc drahý. Chrám stojí na kopci. Budovy byly nádherně zdobené v čínském stylu.
Někde jsme se museli při vstupu zout. Uvnitř byly zlaté sochy buddhy, sloupy s reliéfy a ve vzduchu byly cítit vonné tyčinky.
Prošli jsme několik menších chrámů a pak jsme se nechali vyvézt šikmým výtahem k obrovské bronzové soše Avalokiteshvara (Kuan Yin) 30,2 metrů vysoké, stojící na kopci. Kolem byl parčík se spoustou zvířecích soch a výhledem na město.
Když jsme si všechno prohlédli, sjeli jsme zase o něco níž a zamířili k šestipatrové pagodě. V každém patře byl malý oltář a nahoře byl hezký rozhled na celý areál chrámu.
Potom jsme už zamířili ven a cesta vedla dolů z kopce skrz tržnici, nebo spíše zastřešený tunel plný stánků.
Hned pod kopcem jsme došli na malé náměstíčko, uprostřed bylo jezírko plné stovek želv. V životě jsme jich neviděli tolik pohromadě. Lezly jedna přes druhou a dalo se i něco koupit a krmit je.
Nedaleko jsme si našli taxík a vyrazili zpátky do města. Řidič evidentně neměl licenci a ani auto nebylo nijak označené, ale chtěl stejnou cenu, takže nám to nevadilo. Odvezl nás do centra, kde jsme si procházeli uličky plné zajímavých starých budov a malých chrámů. Narazili jsme na budhistický, hinduistický, muslimskou mešitu i katolický kostel z dob anglické okupace.
V mešitě chtěli Romče navléknout zakrývací hábit, odmítli jsme a šli pryč.
V hinduistickém chrámu se nás zase chopil místní mnich, udělal nám každému červenou tečku na čele, ukázal chrám a potom chtěl peníze. Dali jsme mu něco málo a šli dál.
Moc se nám líbil jeden čínský chrám plný lucerniček.
Zastavili jsme se na jídlo v jedné restauraci, kde vařili i západní jídla. Už se stmívalo, když jsme dorazili zpátky do hotelu.

Žádné komentáře: