neděle 4. července 2010

Bangkok - 2. den

Posnídali jsme americkou snídani a vyrazili ke královskému paláci Wat Phra Kaew & Grand Palace. Ještě před vstupem je šatna, kde vám půjčí dlouhé kalhoty nebo košili (za vratný deposit). Dovnitř totiž není možné vejít v kraťasech a tílku. Štěpán tedy vyfasoval velmi módní tepláky, ve kterých se celou dobu pěkně pařil :-).

Když jsme vešli dovnitř, zapomněli jsme na horko a s otevřenou pusou zírali.

Procházeli jsme skrz jednotlivá nádvoří a všude bylo něco zajímavého a úžasného.

Chrámy a jejich výzdoba, zlaté věže, sochy Buddhy, okrasné bonsaje, velké malby, všechno vypadalo nádherně.




Skvělé místo, které stojí za návštěvu a jen těžko se dá popsat. Doporučujeme navštívit!
Potom jsme šli pěšky po ulici, kde lidé prodávali všechno možné na dekách na chodníku. Od starých mobilů, nabíječek po odznaky a různé cetky. V podstatě nic užitečného.

Zastavili jsme se u chrámu, ve kterém byla asi největší socha ležícího Buddhy, kterou jsme kdy viděli. Jenom na výšku měla 15 metrů a na délku má 46 metrů. Kolem chrámu bylo hodně zdobených pagod.


Šli jsme pěšky uličkami a pozorovali obchodní ruch kolem. V některých stáncích prodávali nevábně vypadající sušené plody moře. Všude kolem byl hrozný zápach.

Prošli jsme skrz jakési skladiště, občas jsme nahlédli do špinavých kuchyněk nebo do jakýchsi pokojů s televizemi. Všude byla neuvěřitelná špína.

Došli jsme k molu u řeky a přeplavili se na druhý břeh k chrámu Wat Arun s velikou pagodou uprostřed. Cestou dovnitř nám byly nabízeny extrémně předražené plavby po kanálech. Nakonec jsme zaplatili asi dvě koruny za přepravu přes řeku.
Na pagodu se dalo vylézt po hodně příkrých schodech a seshora byl pěkný výhled na řeku a okolí.



Došli jsme zpátky k molu a čekali na loď. Ve vodě pod námi plavala spousta velkých sumcovitých ryb.

Přeplavili jsme se zpátky mezi skladiště a obchůdky a šli jsme pěšky směrem k většímu obchodnímu centru. Procházeli jsme velikánským květinovým trhem a konečně v okolí i něco vonělo.

Obchoďák vypadal spíš jako další tržnice, dlouho jsme se tam nezdrželi. Na ulici jsme si chytili tuk-tuk, který nás vezl zpátky domů. Řidiči občas nosí přes ústa roušky a není se čemu divit. V hustém provozu a zácpách jsme se docela nadýchali všech výfukových plynů a roušku jsme mu záviděli. Občas je lepší i levnější si vzít klimatizovaný taxík (pokud ho donutíte zapnout taximetr). Jízda tuk-tukem je ale zase větší zážitek a může být rychlejší. Někdy se protáhne i mezi auty.

Večer jsme se procházeli v okolí ulice, kde bydlíme. Venku není nikdy nuda, Bangkok žije 24 hodin.

Žádné komentáře: