úterý 12. dubna 2011

Paragliding 2. den (Bohdánkov)

Ráno vstáváme na devátou a v učebně na letišti probíráme teorii. Počasí nevypadá moc dobře, ale mraky nakonec zmizí, takže Berry nás odveze na oběd do Hodkovic a pak už se jede létat. Tentokrát na jiný svah, protože vítr má jiný směr. Od půl druhé do půl šesté trénujeme čelní starty. Není to žádná sranda, je skoro bezvětří nebo jen slabý vítr, takže vzlétnou není lehké. Hned při prvním startu se vyválím po louce, protože jsem nenabral dostatečnou rychlost.

Další starty se mi ale daří a postupně se mi automatizuje to, co mi Berry volá do vysílačky. Je to pořád dokola: Tahej, tahej, pusť Áčka, makej, makej, zatáhni za řidičky a už letíš. Jinými slovy: Stojím na svahu, který má 35 metrů převýšení, padák za mnou na zemi, rozebíhám se, zvedám padák nad sebe, 26 metrů čtverečních klade odpor, pouštím přední popruhy, běžím dopředu v předklonu co to dá, abych měl co největší rychlost na vzlétnutí a přitahuju řídičky, abych se vznesl a doletěl na louku o kus níž.

Pod svahem jsou šípky, dostáváme instrukce jak je přeletět nebo obletět, přesto se podaří jednomu z nás vyválet se před nimi, zvrknout si kotník a ještě zamotat padák do křoví. Instruktoři ho pak vymotávají 2,5 hodiny, není to žádná sranda.

Dole už rychle sbalím padák do "květáku" a hurá nahoru.

Po 5 startech začínáme být všichni unavení, je to dřina, lézt furt nahoru.

Sluníčko pěkně praží a ze mě leje. V půl páté končíme a jede se zpátky na letiště, do večera ještě probíráme aerodynamiku.

Kolem deváté začne grilovačka. Promluvil jsem si s několika zkušenými padáčkáři a posbíral cenné informace. Do postele jdu celý bolavý a otlačený od popruhů, ale už se těším, co nás čeká zítra.

Žádné komentáře: