úterý 12. dubna 2011

Paragliding 8. den (Slovinsko - Lijak)

Ráno vstáváme na devátou. Obloha je lehce zatažená a Berry nás překvapí tím, že vytáhne testy na teoretické přezkoušení. Kromě dvou otázek jsem si jistý, takže snad jsem prošel a půlku pilotního průkazu mám za sebou. Počasí se lehce zlepšuje, ale sluníčko se pořád schovává za tenoučkou vrstvičkou mraků, takže dostatečně neprohřeje údolí.

Nejde lítat termika ani svahovat, vítr nemá sílu. Přesto startujeme 4 krát a cestou dolů na přistání trénujeme sestupný manévr B-stall. Je to docela hukot, padák při něm klesá 8 m/s. Zkoušíme ještě další nestandardní situace (zaklopení jedné strany padáku a čelní zaklopení) a den rychle uteče. Nahoře na startu celou dobu sedí asi pětadvacet padáčkářů a čekají na ideální podmínky. Trochu nepochopitelné - my si za den sletíme dolů alespoň čtyři krát a oni celý den čekají.

Když se nakonec někomu podaří najít stoupavý proud, všichni jsou rázem ve vzduchu a je tam trochu málo místa. Vystoupat vysoko se ale nakonec povede jen dvěma, přistávám s ostatními dole. Ještě jedeme nahoru na start vyzvednout Berryho. Na parkovišti potkáváme tři snědější mladé chlapce, jeden z nich hlídá cestu směrem na start. Když přijedeme, chvíli předstírají, že něco hledají v kufru svého auta a po chvíli odjíždějí. Jsme rádi, že jsme přijeli akorát a zabránili krádeži. Sluníčko na chvíli vyjde a přichází Berry, s tím, že si máme vyndat padáky a jít na start, protože jsou dobré podmínky na svahování. Postupně odstartujeme a létáme nad Lijakem půl hodiny, někdy až 820 metrů vysoko (start je 550 metrů). Výhled je opět úžasný. Kochám se bílými vrcholky Alp na obzoru a horami kolem. Potom se raději věnuji řízení, protože nahoře to trochu háže.

Při jedné otáčce se musím vyhýbat protiletícímu paraglidu, dostávám se dál od kopce, kde už to tak nenese a postupně klesám (paraglidisti tomu říkají "vyhnít"). Jdu na přistání a už potřetí ho zvládám sám, Berry ve vysílačce mlčí a nechává nás. Dobré podmínky pro létání ale shodou okolností končí ve stejnou dobu, kdy opouštím kopec, a tak jsem rád, že přistávám mezi prvními a mám dost místa pro manévrování. Opět krásné létání, vydrželi jsme ve vzduchu asi půl hodiny a každý už máme nalétáno přes 2,5 hodiny, což by se nám v Čechách nemohlo nikde stát.

Jsem rád, že jsem si vybral zrovna tuhle školu, když vidím některé jiné instruktory z Čech, kteří tu jsou také na startu a jejich žáci neumí ani odstartovat a kolikrát se pěkně vyválí.

Večer odjíždíme do supermarketu a nakupujeme věci na grilování. V kempu si pak pochutnáváme na čerstvých parmách, moc dobré ryby. Zapíjíme místním pivem Laško. Zase jdu spát happy a těším se na poslední lítání v sobotu.

Žádné komentáře: