pondělí 27. června 2011

Paragliding Francie - 2. den (Gourdon, Saint André les Alpes)

Ráno jsme nasedli do auta a vydali se 80 km k vesničce Gourdon, která je usazená na útesu nad údolím.

O kus výš je vrchol hory, ze které se létá. Přistávačka dole byla malinká (asi 20 na 20 a stejně velký kus trávy vlevo do L - jako nouzové přistání se zatáčkou doleva, kdyby jsme byli "dlouzí" na přistání). Trochu jsem z toho byl nervózní, protože naposledy na kurzu jsem přistával v Lijaku na ploše dvou fotbalových hřišť a přistávačka na Sospelu je také docela velká. Na startu byli místní paraglidisti.

Tři z nás odstartovali, pak ale přišel Francouz, šéf místního klubu a začal "prudit". Dohadoval se s Berrym o incidentu v Monaku a byl dost nepříjemný, takže jsme se nakonec sbalili (podmínky se navíc zhoršily) a odjeli. Ostatní už tím pádem neodstartovali. Pepovi, který ještě odstartoval, (spolužákovi z kurzu) nevyšel rozpočet, přelétl přistání, dosedl za okrajem a jeho padák skončil na stromě.

Za chvíli ho ale společně s ostatními vymotal a jelo se dál. Pokračovali jsme autem směrem k Saint André les Alpes. Cesta vedla nádherným údolím kaňonu Verdon, kde se raftuje, a který je v jednom místě přehrazený.

Voda v jezeře má krásnou modrou barvu.

Dojeli jsme do Saint André a čekali jsme do odpoledne, protože podle místních byl nahoře na startu dost silný vítr. Vykoupali jsme se v jezeře a najedli se v místní restauraci.

Odpoledne jsme vyjeli na horu Le Chalvet, která je vysoká 1540 metrů. Úctyhodné převýšení vůči údolí (asi 700 metrů).

Na startu nahoře jsme ještě chvíli čekali až zeslábne vítr a pak zkušenější z nás odstartovali. Teprve potom poslal Berry do vzduchu i nás, začátečníky.

Odstartoval jsem bez větších problémů a létal podél hrany kopce, částečně jsem svahoval a částečně hledal termické proudy. Nad některými skalami to pěkně "nosilo", udělal jsem pokaždé několik otáček a postupně jsem získával výšku. Stihl jsem udělat několik fotek za letu, výhled do všech stran byl nezapomenutelný.

Udrželi jsme se ve vzduchu asi hodinu a pět minut, takže můj první osobní rekord (i když oproti starým mazákům je to hodně málo), ve Slovinsku jsem létal "jenom" 45 minut. Stoupáky nad údolím začaly postupně slábnout jak zapadalo sluníčko, takže jsme jeden po druhém přistávali dole v údolí. Šel jsem mezi posledními a přistával za Tondou (dalším spolužákem z kurzu). Občas je dobré mrknout na někoho, jak přistává - je dobře vidět jak silný je dole vítr a kde se dá dobře dosednout. Stejně tak jsme i ve vzduchu létali podle zkušenějších, kteří mají na rozdíl od nás variometr, takže najít pro ně stoupavý proud není takový problém jako pro nás začátečníky, my se můžeme řídit pouze pocitově (tzn. cítím a vidím, že jsem nadzvedáván). Občas jsme zamířili směrem k někomu, kdo se motal v teplých proudech a následovali jeho příkladu. Přistál jsem dole hned za Tondou, ale rozpočet nám moc nevyšel, v protivětru jsme vyklesali na okraj louky, takže jsme museli pěkně pěšky s padákem přes rameno dojít k ostatním na druhém konci.

Nicméně úžasné létání i zážitek, poprvé jsem dostal pocit, že už trochu chápu, jak to ve vzduchu funguje a jak se snažit udržet se nahoře co nejdéle. Sbalili jsme padáky a jeli dlouho zpátky do kempu v Sospelu, kam jsme dorazili pozdě v noci.

Žádné komentáře: