neděle 14. srpna 2011

Norsko - 5. den

Vstávali jsme opět brzo, protože předpověď počasí byla dobrá jen na dopoledne. Sbalili jsme si věci, naskládali je do autobusu a vyrazili dále na sever. Zastavili jsme se v městečku Lom, kde jsme si prohlédli další stavovský kostelík.

Pokračovali jsme do hor a zastavili se na jedné vyhlídce. Na stráni se pásly krávy a naproti tekly dva menší vodopády.

Pokračovali jsme ke staré usedlosti Elveseter. Poblíž stojí kamenný sloup, kde jsou vyobrazené norské pověsti.

O něco výše (od chaty Krossbu) jsme si dali pěší túru. Postupně jsme stoupali pěkným údolím, počasí bylo konečně dobré, takže jsme viděli krásně do okolí.

Po levé straně byl nad svahem ledovec

a výše v údolí jsme došli k jezírkům.

Krásně čistá voda, sem tam rostly horské květiny (suchopýr).

Túra trvala asi hodinu a půl a nebyla náročná. Na jejím konci jsme došli k chatě Sognefiellshytta, která je 1434 metrů nad mořem a je to zároveň nejvyšší sedlo pro auta ve Skandinávii. Popojeli jsme kousek dál k vyhlídce na okolní hory.

Potom jsme dlouho jeli podél nejdelšího Skandinávského fjordu Sognefjorden, který měří více než 200 kilometrů. Směřovali jsme k ledovci Nigardsbreen, největšímu ledovci v Evropě (487 km čtverečních). Od parkoviště u jezera pod ledovcem jsme šli pěšky k jeho úpatí.

Vypadalo to, že to bude kousek, ale cesta zabrala 45 minut. Ledovec měl krásnou modrou barvu díky světlu, které jím prochází.

Podobně jako na Zélandu, i tady byla velká díra, ze které vytékala voda, vlévající se do jezera.

Nějakou dobu jsme se kochali a obcházeli ledovec ze všech stran.

Na cestě zpátky se počasí začalo kazit, déšť houstnul, ale to už jsme byli kousek od autobusu.

Vyjeli jsme do kempu a na večeři.

Kemp byl hodně špatný. Malé chatičky, kde jsme se ve čtyřech jen těžko vešli a placené sprchy. Ještě nám po chvíli přestalo fungovat topení, majitel ho naštěstí opravil.

Žádné komentáře: