neděle 18. září 2011

Paragliding Itálie - 1. den (Bassano del Grappa)

Štěpánovy zápisky z létání: Vydal jsem se na další výlet za paraglidingem. Parta padáčkářů vyrazila jako obvykle z Černého mostu. Bohužel hned na začátku cesty jsem zjistil, že pro mě není v autě helma. Při první zastávce v Plzni v Tesku už jsem se koukal po cyklistických helmách, Vojta (instruktor) naštěstí zjistil, že jedna taková je v autě, takže jsem ušetřil 4 stovky. Na parádu nic moc, ale bezpečnost nade vše. Kolem osmé ráno jsme dorazili do kempu pod kopcem Grappa v Itálii. Prohlédli jsme si příjemně velkou přistávačku a Vojta nám ukázal odkud budeme startovat.

Postavili jsme stany a dali jsme si snídani.

Vyndali jsme padáky a zkontrolovali a seřídili sedačky. Objevil jsem v autě normální helmu, na kterou jsem zvyklý, takže pohoda. Po půl desáté jsme vyrazili na kopec. Startovačka byla ve výšce 829 metrů nad údolím, přistání ve 185, takže slušné převýšení.

Od Berryho jsem měl tentokrát půjčený padák Anakis (zeleno červený s bílým S uprostřed). Oproti školnímu Fidesovi je čilejší a citlivější ve vzduchu, je potřeba ho trochu aktivněji řídit, ale je stále hodně bezpečný. Byl jsem zvědavý jak mi to půjde, protože uvažuju o koupi právě tohoto typu. Na nic jsem moc nečekal, navíc Vojta nás méně zkušené popoháněl ať jdeme první, dokud budou klidné podmínky, že si dáme alespoň slet. Místo sletu se ale pro mě nakonec vyklubaly 4 hodiny 10 minut ve vzduchu, takže můj osobní rekord, takovou dobu jsem ani za celý kurz ve Slovinsku neodlétal. Start se mi hezky podařil, usadil jsem se pohodlně v sedačce a zatočil podél kopce doleva.

Dost dlouho jsem létal jenom podél hrany, ale s přibývajícím časem se údolí prohřálo a objevila se místa, kde to "nosilo". Vždy jsem si pomohl o nějaký ten metr výš a zanedlouho jsem byl výš než je start.

Potom jsem pro změnu zase vyklesal a už jsem si říkal "jestli klesnu až k támhleté túji, vezmu to radši už na přistání". Ale stoupáky začaly být silnější a najednou jsme byli já i Tonda (oba studenti prvního letošního jarního kurzu a tím pádem méně zkušení piloti) nad ostatními a posunovali jsme se po hřebenu hory vzhůru.

Pode mnou občas na pastvinách zacinkaly zvoncem krávy, sem tam jsem vytáhl foťák (uchycený samozřejmě na tkaničce) a udělal pár fotek a několik videí.

Pak jsem se raději věnoval řízení. Anakis je opravdu citlivější, ale oproti Fidesovi se hezky čile zakousne do zatáčky a reaguje bez zpoždění, navíc mi přišlo, že neklesá tak rychle. Ani jsem nevnímal čas a pořád se mi dařilo na různých místech kopce. Potom jsem zalétl do boční rokle, což byla veliká chyba. Rychle jsem klesal a hodně pomalu letěl zpátky k údolí v protivětru. Podařilo se mi obletět roh s krátkým použitím speed systému a ještě jsem chvíli koketoval s myšlenkou, že bych se zkusil propracovat po svahu výš, ale po první obrátce, která mi přidala jen pár metrů jsem to vzdal a vyrazil na přistání. Trochu jsem tvrdě škobrtnul, protože jsem měl celé zdřevěnělé nohy, ale zpomalil jsem a už v klidu zastavil a shodil padák za sebou na zem.

Super lítání, ale měl jsem toho pro ten den dost, ozvala se taky žízeň a hlad, které adrenalin do té doby potlačil. Ostatní letěli za den několikrát kratší lety, vyjel jsem s nimi znovu nahoru, ale už jsem se jenom kochal a odpočíval. Tonda a Standa byli stále ještě ve vzduchu, ale cestou jsme viděli Tondu jak jde na přistání po úctyhodných pěti hodinách. Vyfotil jsem poslední slety a jelo se do kempu na večeři a na vínko do blízké restaurace.

Žádné komentáře: