neděle 18. září 2011

Paragliding Itálie - 3. den (Bassano del Grappa)

Po snídani nás čekalo poslední lítání. Vyjeli jsme opět na kopec se západním startem. Slabý vítr vyžadoval čelní start. Někteří zase nohama trefovali stromky pod startovačkou, všechno je to o tom, jak rychle se kdo dovede rozběhnout. Kdo není líný, odstartuje rychle a hladce. Odstartoval jsem v pořádku, údolí bylo ještě nevyhřáté, a tak jsem stejně jako ostatní letěl směrem k přistání. Před startem jsme se všichni dohodli, že budeme přistávat zhruba uprostřed, kde byla položená papírová krabice od piv. Podařilo se mi dosednout 5 metrů od ní, takže úspěch.

Vyjeli jsme opět nahoru a ještě vzali jednoho místního paraglidistu s sebou. Vyfotil jsem Tondův ukázkový start,

sám jsem odstartoval jako předposlední, motal se chvíli kolem hrany, ale ani před polednem to ještě moc nenosilo, nad údolím byl opar, sluníčko skrz něj tolik neprohřálo svahy.

Točil jsem několik slabších stoupáků, ale když jsem viděl, že jsem pořád v úrovni startu, vydal jsem se přes rokli přeskočit na druhý kopec. Tam už mě některá osvědčená místa vynesla výš, ale po asi půl hodině jsem vletěl do jednoho klesáku a raději se vydal na přistání. Přistávali jsme všichni podobně a bavili se tím, jak se komu podařilo přistát blízko nebo daleko od krabice. Radce, která letěla za mnou se podařilo mě vyfotit, bohužel jsem byl delší o 15 metrů (viz foto).

Naší minisoutěž kupodivu vyhrál Pavel, pilot s méně zkušenostmi, o to víc mohl být na sebe pyšný. Ještě jednou jsme si vyjeli na Grappu, už se mi ani nechtělo lítat, ale překecali mě, letěli jsme jenom tři a nakonec z toho byl pěkný podvečerní let cca půl hodinový. Odstartoval jsem trochu zbrkle, po dvou dnech na křížový start, ale jenom jsem musel trochu zkorigovat směr běhu a už jsem byl ve vzduchu. Překvapivě byly nad kopcem veliké stoupáky. Brzy jsem byl hodně vysoko, až jsem se té výšky zalekl a vydal se nad údolí. To se ale proměnilo v jeden velký stoupák, za chvíli jsem byl ještě výš (odhadem tak 1400) a začal přemýšlet jak dolů. Stáhl jsem uši padáku dolů (tím se zmenší plocha padáku a také se výrazně urychlí opadání) a ještě jsem šlápnul do speed systému (zrychlí padák a zvýší opadání). Vydržel jsem to takhle asi 10 minut, pak už mě bolely ruce a ještě ke všemu jsem se posunul jen o málo níž. V úvahu připadal ještě B-stall (podélné zlomení padáku a rychlý sestup), ale na to už mě bolely ruce, je to manévr, který vyžaduje trochu síly. Zkusil jsem tedy 4. variantu - spirálu - navíc svojí historicky první. Začal jsem zatáčet doprava a postupně stahoval řídičku níž a níž. Padák se zakousl do ostré zatáčky a začal jsem rotovat dolů. Když už začala být odstředivá síla nepříjemná, postupně jsem vyrovnal řízení. Spirála se mi asi bůhvíjak skvělá nepovedla, zkušenější piloti dělají mnohem ostřejší, ale pomohl jsem si o dost metrů níž. Zkusil jsem si ještě jednu na levou stranu a pak už jsem se postupně rovnal na přistání.

Radka přistála těsně přede mnou a Tonda chvíli po mě. Dojeli jsme k prameni s vodou, kde jsme si nechali chladit piva, bohužel jsme zjistili, že nám je Italové ukradli, kolem se válely jen 2 prázdné plechovky. Zamířili jsme tedy do kempu na krátkou zastávku a pak se jelo na večerní slet. Ten už jsem vynechal a dal si siestu, skvělého lítání bylo za 3 dny až až. Zase jsem se toho hodně naučil a hodně se zdokonalil. Bohužel tím sezóna končí, ale už se těším až se dostanu někam na kopec, třeba i v zimě, když to půjde.

Žádné komentáře: