pondělí 23. ledna 2012

Lyžování a paragliding v Itálii, Monte Bondone - 3. den

V pondělí bylo na sjezdovkách poloprázdno, a tak jsme si užívali lyžování na modrých skoro sami. Na červené se nám nechtělo, přestože tratě byly upravené, po ránu bylo hodně pod nulou a sníh byl dost namrzlý. Uprostřed střediska byla nějaká akce pro snowboardisty, prodávalo se tu oblečení a prkna.

Lyžovali jsme do jedné hodiny a pak se vydali na oběd. Dali jsme si italské gnocchi, Romča špenátové a Štěpán masové. Byly jsme překvapeni, že vypadají a chutnají úplně jinak než ty, co koupíte v Čechách. Opravdu vynikající, lehké a tolik nelepí.

Po obědě jsme si ještě trochu zalyžovali, ale už méně, měli jsme dost otlačené nohy z přezkáčů. Štěpán se chystal na paragliding, předchozí dny nebyla dobrá předpověď - sice bylo slunečno, ale vítr se točil kolem kopce. Dnes foukalo od severovýchodu, předpověď na večerní hodiny byla dobrá. Štěpán si vyhlídnul místo na přistání (vedle na straně sjezdovky) a pak jsme se vydali vlekem nahoru na dvoutisícový Palon. Přeptali jsme se dole, jestli se tu smí létat, ale po uzavření vleků a když už skoro nejsou lidé na sjezdovce, s tím není problém. Nejdříve to vypadalo, že Štěpána na vlek s padákem nepustí, ale chtěli jenom, aby šel postranním průchodem a měl celou třísedačkovku pro sebe. Nahoře jsme se na chvíli kochali západem sluníčka, ale byl čas se vydat dolů ještě před setměním.


Štěpán: "Rozbalil jsem si zbrusu nový padák, prošel si celou předstartovní kontrolu

a pak hurá - na nic jsem nečekal a odstartoval čelně do údolí. Trochu jsem byl líný a nerozběhl se dostatečně, takže po dosednutí do sedačky jsem se malinko svezl po zadku po okraji sjezdovky, ale pak už jsem nabral výšku a přelétl vysoko nad vlekem a užíval si večerního klidného vzduchu.

Anakis poslouchal na slovo a krásně se letělo.

Udělal jsem několik obloučků dole poblíž střediska a pak už si to namířil směrem od údolí proti kopci na rovnější místo na sjezdovce, kde jsem bez problémů přistál. Krásný zážitek, i když celý trval všeho všudy pět minut. Sice by se dalo letět až do Trenta, ale kde přistát a jak se dostat zpátky... tenhle sletík bohatě stačil." Romča už čekala dole, sjela mezitím na lyžích červenou sjezdovku. Sbalili jsme padák a vydali se zpátky na hotel.
Večer jsme zašli na místní diskotéku. DJ hrál pro šest lidí včetně nás. Vydrželi jsme jenom proto, že sám začal zpívat a byl úžasnej. Až nám ho bylo líto - velký talent, který hraje po diskotékách.

Žádné komentáře: