čtvrtek 10. května 2012

Paragliding Slovinsko - Lijak 1.den

Štěpán: Tento rok mi létání zatím moc nevyšlo - pětiminutový slet v Itálii, dvě minuty ve Všetatech a pět minut na řetízáku na Matějské :-). Počasí je tento rok "divoké", zimu následovalo rovnou léto. Rozhodl jsem se (skoro přesně po roce), že se vydám s Berrym a dalšími paraglidisty opět do Slovinska, abychom si zalétali na kopci Lijak. Je součástí dlouhého hřebenu, který je jako dělaný i pro přelety. V údolí je spousta otevřených ploch, kde se dá přistát. Převýšení startovačky je hezkých 500 metrů nad přistávací plochou. Na tohle místo mám z loňska super vzpomínky, dokončoval jsem tu zkoušky na pilotní průkaz a učil se sestupné manévry (zaklopení uší a b-stall) a ovládání padáku jako takové. Zažil jsem tu první svahování i termiku. Takže očekávání bylo veliké. Navíc jsem se těšil, že se třeba podíváme i na jiné kopce v okolí.
Vyrazili jsme v 9 večer z Prahy, 2 auta padáčkářů a kurzíků. Cesta přes Rakousko bylo dlouhá, ale hory kolem silnice byly nádherné.

Ráno jsme dojeli do kempu pod kopcem.

Postavili jsme stany, hodil jsem do sebe snídani a jelo se nahoru. Počasí bylo perfektní, slunečno a teplo. Naše auto vyjelo nahoru jako první, Berry ještě dole ukazoval studentům přistávačku a seřizoval jim sedačky. Nahoře jsme se rozhodli nečekat a ve slabších podmínkách si poprvé alespoň sletět. Startoval jsem čelně z velkého kopce a byl dost nervozní, první let bývá vždy největší adrenalin.

Užíval jsem si ho a dole jsem byl za 10 minut. Počkali jsme až zaplníme auto a jeli zase nahoru. Vítr začal ideálně foukat od údolí, "utrhávala" se termika. Odstartoval jsem jako čtvrtý, ale na rozdíl od kluků přede mnou se mi nepodařilo se udržet. Chvíli jsem bojoval o každý metr výšky podél kopce, ale pak jsem to raději stočil na přistání, abych měl dostatek výšky. Celkem 25 minut, byl jsem i tak spokojený.

Dole jsem si dal při čekání na zbytek obří hamburger a pozoroval, jak kurzíci nacvičují to, co jsem se učil před rokem. Po chvíli přistál poslední a jelo se zase nahoru. Startoval jsem zády k údolí, padák se mi při zvednutí ze země trochu naklonil, ale zkorigoval jsem ho na jedničku, otočil se, popoběhl a už jsem byl ve vzduchu. Zatočil jsem hned podél kopce, abych si udržel výšku, ale po chvíli jsem začal klesat. Řekl jsem si, že tentokrát se udržím stůj co stůj. Každé místo, které mě přizvedávalo, jsem se snažil maximálně využít. Snaha se vyplatila, postupně jsem vystoupal až nad hřeben a tam jsem se udržel nakonec 2,5 hodiny. Fotil jsem o sto šest, natočil i pár videí a kochal se výhledem.

Potom už jsem měl na sluníčku hroznou žízeň, a tak jsem se vydal nad přistání.


Protože jsem měl pořád velkou výšku (i nad údolím to pěkně nosilo), roztočil jsem na chvíli padák do ostré spirály, poprvé takhle prudké. Chvíli jsem jí držel a pak postupně přešel do zatáčky. Přechod se mi moc plynulý nepovedl, padák mě předstřelil a musel jsem ho razantně přibrzdit. Několika zatáčkami jsem se ještě vykrátil a potom už jsem dosedl a dal si vytoužené studené pivo Laško, které chutnalo v tu chvíli božsky. Postupně přistávali i další, kteří ještě jednou vyjeli na kopec. Vyjeli jsme do kempu a večer ještě do místní výborné pizzerie na pizzu.

Žádné komentáře: