čtvrtek 14. června 2012

Pod křídlem noci

Ve čtvrtek jsme zašli do restaurace Pod křídlem noci. Návštěvu už jsme dlouho plánovali.
Tato restaurace je zvláštní tím, že se zde jí v absolutní tmě. Obsluhující personál jsou nevidomí lidé. Podobné restaurace fungují ve velkých městech po celém světě, první byla otevřena v roce 1999 ve švýcarském Zurichu.
U vchodu jsme si uložili do schránky všechny věci včetně mobilů, kterou jsou zdrojem světla a rušily by v tmavé části restaurace. Byli jsme informováni o jménu své servírky a čísle stolu. Počkali jsme v malé předsíňce, kde si nás vyzvedla Monika a dovedla nás k našemu stolu. Vysvětlila nám jak je prostřený, chvilku nám trvalo, než jsme si vše osahali a ujasnili si kde jsou příbory, skleničky a košíček s pečivem. Zanedlouho jsme dostali pití - víno a vodu. Nalévat si podle zvuku není zrovna jednoduché, ale zvládli jsme to bez nehody. Romča si k jídlu objednala rybí menu a Štěpán se rozhodl, že zkusí "tajemství", tedy překvapení na talíři. Dostali jsme předkrm a Štěpán postupně hádal co jí. Hodně mu dal zabrat vinný list plněný rýží, ale uhádl ho. Také měl na talíři černé olivy, rajče plněné cottagem a šunku s parmezánem. Romča si pochutnala na krevetkovém koktejlu. V místnosti kolem nás byli všude lidé, ale bylo těžké hádat, jak to kolem vypadá. Všechen personál měl u sebe nějaká chřestítka, takže bylo slyšet, jak se pohybují kolem nás.
Po předkrmu následovalo hlavní jídlo. Tady pro Štěpána nebylo tak těžké hádat - tři druhy masa - hovězí, vepřové a kuřecí servírované společně s bramborovými noky a pečenou bramborovou mřížkou plněnou špenátem. Romča měla dobrou rybu butterfish. Většina šéfkuchařů jídlo na talíři upravuje tak, aby vypadalo pěkně na pohled a "oči se také najedly", ale je zajímavé, jak člověk jídlo vnímá úplně jinak, když na něj nevidí. Příbory jsou vám v tu chvíli dostačující asi tak jen na 50% a sem tam jsme si museli pomáhat rukama. Člověk víc zapojí i nos.
Akorát jsme dojedli a požádali Moniku, že chceme na záchod. Dovedla nás ven, kde jsme byli hodně oslněni po delším čase stráveném v úplné tmě. Když jsme se vrátili ke stolu, začal program. Někdo nám pěkně zahrál na akordeon několik písní a některé i odzpíval.
Potom se servírovaly dezerty - měli jsme štrúdl a horké maliny.
Odcházeli jsme spokojení a podařilo se nám se nepokecat. Zajímavý zážitek, ale i dobré jídlo.
Takhle vypadá vstupní světlá část restaurace:

A takto to vypadá v tmavé části restaurace, kde je jinak normálně černočerná tma:

Žádné komentáře: