středa 18. července 2012

Slovensko 1. den

Konečně jsme se dočkali dovolené. Vyjeli jsme na Slovensko, kde jsme se chtěli po dlouhé době vidět s Petrem a Aličkou, které známe z Austrálie, a kteří tam zůstali. Vydali se na měsíc domů za rodinami a vyhradili si na nás tři dny.
V úterý večer jsme nasedli do nočního lehátkového vlaku do Žiliny. Spali jsme na povlečených lůžkách, takže cesta přes noc docela utekla. Ráno v Žilině jsme měli trochu času, a tak jsme se prošli centrem a dali si kafe v první kavárně, která otevřela.

Potom jsme čekali, až nám před nádraží přistaví auto z půjčovny. Ženská z autopůjčovny Slovcar, se kterou se Štěpán domluvil dopředu, přijela pozdě a ještě přivezla úplně jiné auto. Chtěli jsme si půjčit obyčejné auto v nižší třídě, ale začala nám vysvětlovat, že ho nemají a že nám veze větší auto za stejnou cenu. Byl to starý Fiat Multipla, který měl najeto přes 240 tisíc. Štěpán auto definitivně odmítl, když si sedl dovnitř a všiml si najetých kilometrů, ošklivé popraskané palubní desky a otlučené karosérie. Vrcholem bylo pravé zrcátko přilepené lepicí páskou. Nevěřili jsme, že nemají žádné jiné auto k půjčení a ještě bylo maximálně nesolidní, že nám nezavolali, že nemají to naše objednané. Kdoví zda to nezkoušejí na každého stejně. Štěpán začal obvolávat další místní autopůjčovny a v jedné z nich jsme měli štěstí. Za dvacet minut nám přistavili normální Fabii a konečně jsme vyjeli směrem národní park Malá Fatra.
Dorazili jsme do Vrátna, kde jsme nasedli na lanovku, která nás vyvezla ze 740 metrů do 1490 metrů vysokého Snilovského sedla, kde jsme se nejprve posilnili kapustnicí.

Od horní stanice lanovky jsme pěšky pokračovali na vrchol Chleb.

Přestože ze začátku bylo pod mrakem, naskytly se nám moc hezké výhledy do okolního kraje a úplně jsme zapomněli na ranní útrapy.

Po poledni jsme sjeli dolů a popojeli do Ružomberoku, kde jsme vyzvedli Petra s Aličkou. Zajeli jsme na oběd do typické Slovenské koliby v Liptovském Jánu. Obsluha byla oblečená v krojích a k tomu hrála typická housličková hudba. Dali jsme si bryndzové halušky s kysaným mlékem (zákys) a zemiakové pirohy. Potom jsme pokračovali v cestě do penzionu v Hrabušicích, kde jsme se rychle ubytovali a hned jeli směrem na Spišský hrad, abysme ho stihli ještě navštívit. Moc se nám líbil. Velká nepřehlédnutelná dominanta na kopci ze 12. století, zapsaná v Unesco.

Zaujala nás mučírna a také ve spodním nádvoří pobíhající svišti.

Asi největší hrad, co jsme kdy navštívili.

Po prohlídce jsme vyrazili zpátky do penzionu na večeři a spát.

Žádné komentáře: