úterý 14. srpna 2012

Madeira - 2. den

Po snídani jsme vyjeli směrem k nejvyšším horám Madeiry Pico Ruivo (1861 m) a Pico do Areeiro (1817 m), které spojuje turistická stezka. Řízení skrz Funchal dalo Štěpánovi pěkně zabrat, trochu jsme si zajeli a dostali jsme se do totálně strmé uličky, kde jsme byli rádi, že nemusíme nikde dávat přednost a že na jedničku vůbec jedeme vzhůru. Ulice nám sklonem připomínala strmou Baldwin street na Zélandu. Potom už jsme najeli na hlavní a pokračovali do kopců. Nahoře nám úžasné výhledy vyrazily dech.
Pico Ruivo

Vydali jsme se na cestu od parkoviště z Pousady. Počasí bylo perfektní.
Pico Ruivo
Cesta vedla po hřebenech skal a všude kolem bylo na co se dívat.

Na rozcestí jsme se dali doleva a obcházeli jsme jeden z vrcholů.


Prošli jsme několika vysekanými tunely ve skále.

Asi po třech hodinách jsme se vyškrábali na nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo, odkud bylo vidět na všechny strany ostrova.
Pico do Areeiro
Najedli jsme se (batůžková svačina v podobě místní ne moc dobré housky a sýr veselá kráva - respektive tady "A Vaca que ri") a vyrazili na cestu zpátky, tentokrát po západní straně masivu.


To se ukázalo jako chyba, šli jsme skrz mrak a pořád nahoru až na vrchol Pico das Torres a potom zase prudce dolů k rozcestí.


Finální výstup k parkovišti nám dal tudíž pořádně zabrat a bolely nás i ty svaly, o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. Na poslední vyhlídce byla ochočená ještěrka, Štěpán jí nabízel drobeček, ale kousla ho místo toho do prstu. Nakonec jí chutnal jenom kousek anglické sušenky Crunchie.

U parkoviště jsme si dali v občerstvení místní limonádu z maracujy a potom už jeli skrz mrak až dolů do Funchalu. Opět náročné řízení, za jednou zatáčkou v mlze musel Štěpán prudce brzdit, protože přes cestu šlo stádo koz. Ale dojeli jsme v pořádku, akorát trochu spálení od sluníčka a unavení, ale plní dojmů z pěkného výletu. Večer jsme si popovídali s delegátkou zájezdu, která nám dala několik dobrých tipů na další výlety. Potom jsme zamířili na večeři do jedné restaurace opodál, kde nám manažer a majitel v jedné osobě slíbil slevu, a hlavně jsme se těšili na místní speciality. Dostali jsme sladké madeirské víno na uvítanou a smažené mušličky a chobotničku. Štěpán si dál jako překrm místní vynikající kuželnatky "lapas".
lapas
Jako hlavní chod jsme měli hovězí na špízu espetada a tagliatelle s krevetami.
espetada
Hovězí bylo naprosto skvělé a jemné, Štěpán měl naposledy takhle dobré v Austrálii. I dezert byl super - sticky toffee pudink a passionfruit pudink. Po jídle jsme se rozloučili s manažerem a odcházeli jsme hodně spokojení a dobře najedení.

Žádné komentáře: