čtvrtek 16. srpna 2012

Madeira - 4. den

Přivstali jsme si a vyjeli do hor k treku 25 Fontes (25 pramenů). Vyrazili jsme schválně dřív, protože v této oblasti je nejvíce turistů. Projížděli jsme cestou hodně tunelů podél pobřeží. Vyjeli jsme na náhorní plošinu a nechali auto na parkovišti, zatím tu stálo jenom jedno další. Po malé asfaltce jsme seběhli k bývalé policejní stanici Rabacal. Cestou se nám naskytly pěkné výhledy do údolí.

Odtud už začínala cesta podél levády. Procházeli jsme pěknými vavřínovými lesy, které jsou zapsané v Unesco.

Semtam jsme viděli v levádě i pstruhy, kteří plavali překvapivě rychle proti proudu. Leváda se obtáčela kolem hory a podél ní byl někdy hodně úzký kamenný chodníček. Některá místa vypadala jak obrázky z fantasy románů.

Na konci cesty bylo jezírko, do kterého dopadalo několik vodopádů - odtud název 25 Fontes. Úžasné místo, byli jsme tam úplně sami a chvíli se kochali.
25 Fontes
Zpátky jsme ještě odbočili a šli podél jiné levády do Risco, na jejímž konci je velký vodopád.

Vrátili jsme se k Rabacalu a počkali si na shuttle bus, který nás vyvezl pohodlně nahoru na parkoviště a ušetřil nám výstup po asfaltce. Pokračovali jsme autem dále po náhorní plošině.

Sjeli jsme níže na severní stranu ostrova. Kolem místa Encumeada byly ohořelé stráně, asi tři týdny před naším příletem byly na Madeiře rozsáhlé požáry.


Dojeli jsme k moři na severu a v první restauraci u silnice jsme se naobědvali s výhledem na moře. Romča si dala mečouna a Štěpán steak z tuňáka na balsamikovém octě. Chutný, zdravý a levný oběd.

Pokračovali jsme podél severního pobřeží k městečku Port Moniz. Kolem jsou útesy v moři.

Port Moniz
Bylo poměrně horko, takže jsme využili místní bazénky vybudované přímo u vody. Super místo, cachtali jsme se a koukali na velké přílivové vlny, jak se rozbíjejí o skály před námi. Náhodou jsme tu potkali servírku z naší oblíbené restaurace ve Funchalu.

Pěkně jsme se osvěžili a pokračovali na západní stranu ostrova.
Port Moniz
Zastavili jsme se u lanovky v Achadas da Cruz, která sestupuje z útesu 451 metrů strmě dolů na pláž. Poměrně adrenalinová jízda.
lanovka Achadas da Cruz
Na pobřeží jsou ještě zbytky domů po původních osadnících, kteří tu kdysi žili. Prošli jsme se u moře, výhled na obě strany byl fantastický.

Potom jsme vyjeli na nejzápadnější výběžek ostrova. Navigace nás trochu nepochopitelně protáhla strmými postranními silničkami (už poněkolikáté, ale tentokrát pořádně), nicméně na místo jsme šťastně dorazili. U moře tu stojí maják na útesu, který stráží toto místo. Dál už je jenom nekonečný Atlantik.

Potom jsme se vrátili do Funchalu. Navečeřeli jsme se v bufetu naproti supermarketu, kde si člověk může naložit co chce a platí za váhu. Takže jsme se pěkně levně nadlábli hlavně rybami a krevetami.

Žádné komentáře: