neděle 5. srpna 2012

Paragliding Rokytnice nad Jizerou - Lysá hora

V neděli jsme vyjeli s Tondou a Pepou za létáním. Protože foukalo od jihu, rozhodli jsme se vydat do Rokytnice, kterou jsem vřele doporučil díky mým malým, ale hezkým zkušenostem z minulého víkendu. Vyjeli jsme lanovkou nahoru, bylo krásně, ale dva kilometry do kopce se v horku docela vlekly. Došli jsme do průseku, odkud se startuje a chviličku jsme si vydechli.

Zhruba v jednu jsem odstartoval jako první. Některá místa nosila a chtěl jsem se udržet stůj co stůj. Svahoval jsem nízko nad stromy, ale hlídal jsem si, abych zbytečně neriskoval. Snaha se vyplatila a postupně jsem získával metry. Mezitím odstartoval Pepa a já jsem se propracoval nad startovačku, ze které zrovna odlétal Tonda. Tomu se podařilo dostat docela vysoko. Pepa po chvíli ztratil výšku a zamířil na přistání. My s Tondou jsme se ještě drželi, ale obloha se zatáhla a přestalo foukat, postupně jsme začali klesat.
paragliding nad Lysou horou
Doletěl jsem přesně na přistání, výška mi vyšla akorát, skoro jsem jí mohl mít i víc (pro jistotu). Ve vzduchu jsem byl 45 minut, což je hodně slušné.

Zabalili jsme padáky a vyrazili k parkovišti u lanovky. Pepa už se vydal domů, ale my s Tondou jsme se ještě vypravili znovu nahoru. Druhý výšlap v horku nám přišel ještě horší než ten první, původně jsme chtěli dojít ještě na horní start, ale nakonec jsme to vzdali a rozbalili padáky na tom samém místě jako před tím. Mezitím se objevil ještě jeden paraglidista. Tonda odlétl první, já jsem zkazil první start, až jsem si nadával. Bohužel smůla se mi nalepila na paty a po odstartování jsem zjistil, že nemůžu na nohy dostat hrazdičku speed-systému, která se nějak nepochopitelně zamotala dole se šňůrami na sedačce. Chvíli jsem to nechal být, ale pak jsem se pokusil to rozmotat. Stačila chvíle nepozornosti při rozmotávání a vyklesal jsem níž a rychle se blížil ke stromům na kraji průsmyku. Zatočil jsem ostře vpravo a tím se dostal ještě níž, ale už jsem letěl nad průsmykem dál od stromů. Najednou přišlo místo, kde mě to spláchlo prudce dolů až jsem se vezl dva metry po zadku. Nic se sice nestalo, ale dost jsem si nadával za takovéto nechtěné bobování. Padák se zase rozletěl a musel jsem hned zamířit na přistání.

Už jsem viděl, že tam nedoletím, takže jsem si vybral jednu svažitou louku dole v údolí, kde jsem dosedl za použití uší u padáku, abych se přesně trefil a nepřelétl. Všechno jsem sbalil, ještě si dvakrát vynadal, protože bych mohl dlouho létat, nebýt hloupých chyb.

Seběhl jsem dolů do hospody a čekal na Tondu, který za hodinu přistál. Nad pivkem jsme rozebrali dojmy a jeli domů spokojení. Přeci jen jsem si zalétal něco přes hodinu, což se mi v Čechách zatím nepoštěstilo.
Cestou zpátky do Prahy jsme se ještě zastavili podívat se na kopci Zásada, kde se také létá.

Žádné komentáře: