neděle 2. září 2012

Vznášedla

Ahoj,
vyzkoušeli jsme další adrenalinovou záležitost - řízení vznášedel. Vyrazili jsme ve čtyřech opět s Lenkou a Petrem do Chocerad na louku k letišti.
Vznášedla jsou poměrně netypický a unikátní stroj - prakticky nejsou omezena povrchem, mohou jezdit po asfaltu, po trávě i po vodě, protože se pohybují na vzduchovém polštáři. Ten je vytvářen proudem vzduchu, který je dmychadly vháněn pod vznášedlo otvory ve dně trupu. Kolem vznášedla je ještě pružná manžeta, která brání rychlému unikání vzduchu a zajišťuje větší stabilitu. Zatáčí se pomocí řídítek, která ovládají dvě směrová kormidla za vrtulí, a také přenášením tělesné váhy - každá zatáčka se tak projíždí prakticky smykem. Maximální rychlost, kterou dokáží motor a zadní vrtule vyvinout, je údajně něco kolem 100 km/h. Stroj váží 300 kg, motor má výkon 35 koní a je to poměrně žrout - dvanáctilitrová nádrž benzínu smíchaného s olejem se projezdí zhruba za 30 - 40 minut. Podle majitele stojí vznášedlo asi 220 tisíc. Toliko k technickým údajům.
Každý jsme měli objednanou dvacetiminutovou jízdu, ale rozhodli jsme se rozdělit tento čas na dvě desetiminutové části. Jako první se projel nebo spíše prolétl Štěpán. Vznášedlo bylo dost hlučné, takže sluchátka byla samozřejmostí. Chvíli nám trvalo, než jsme si zvykli na zatáčení a přenášení váhy.
vznášedlo
Během jízdy kolem proletěla Cessna, pilot se rozhodl podívat se na nás hodně zblízka.

Štěpán si na ježdění nevzal brýle, tráva mu trochu létala do obličeje, a také byl hodně vyfoukaný, ale patřičně si to užil.
vznášedla Hovercraft
Potom předal vznášedlo Lence

a po ní se na louku vydala kroužit Romča. V delší trávě vznášedlo mírně "zapadalo", ale vždy jsme vyjeli bez problémů zpět na posekanou část. Tam se stroj naopak dokázal pěkně rozjet, takže jsme si užívali rychlosti až kolem 50 km/h. Při puštění plynu vznášedlo zastavilo na asi 10 metrech a zároveň kleslo na trávu.

Romča si jízdu pěkně užila.
vznášedlo
Na závěr šel Petr. Ten si vyzkoušel i druhé červené vznášedlo, protože našemu oranžovému došel benzín a chvíli trvalo, než ho natankovali.

Všichni jsme si dali ještě poslední kolo, během kterého nám šlo zatáčení už o dost lépe a dařilo se nám držet na posekané části louky. Další příjemný adrenalinový zážitek.

Žádné komentáře: