neděle 11. srpna 2013

USA 25. den - California (San Francisco)

Vstali jsme ještě za tmy a vyrazili historickou linkou tramvaje F do přístavu, kde jsme si chtěli koupit lístky na Alcatraz. Po ránu byl v okolních ulicích trochu klid, kolem pobíhal jenom jeden podivín a dožadoval se taxíku, žádný mu nechtěl zastavit. Fronta na Alcatraz tour už tu byla i hodinu před otevřením, ale vypadalo to, že se vejdeme do 50tky lidí a lístků se prodává každé ráno 100. Dostali jsme 2 na desátou. Měli jsme čas, tak jsme vyrazili do uliček. Dali jsme si kafe ve Starbucks a pozorovali točnu Cable Cars. Pak jsme šli do Italské části města.

Prošli jsme se uličkami a vrátili se do přístavu. Nalodili jsme se a vypluli k Alcatrazu.

Tento známý vězeňský ostrov (stojící na skále asi 2 km od města a přezdívaný The Rock) má nesmírně zajímavou historii. Vězení sloužilo průměrně pro 260 vězňů, ostrov byl uzavřen v roce 1963 po 29 letech jako federální věznice (kvůli vysokým nákladům na opravy), byli tu "ubytovaní" Al Capone a Robert Stroud, o útěk se pokusilo 36 vězňů, ale povedlo se to jen třem (film Útěk z Alcatrazu s Clintem Eastwoodem).




Loď nás vysadila na ostrově a měli jsme opravdu veliké štěstí, bylo právě 50. výročí a díky němu probíhal program, takže jsme mohli vyslechnout bývalé strážce

a dokonce i vězně. Nesmírně zajímavá povídání od lidí, kteří tu strávili kus života. Nejdříve nám vyprávěl bývalý dozorce. Na Alcatrazu sloužili ti nejlepší z nejlepších a byla to dobře placená práce. Navíc měli na ostrově ubytování pro celou rodinu zadarmo a bylo mnohem pohodlnější a prostornější než ve městě. Bydlelo tu několik rodin s dětmi. Potom nám vyprávěli bývalí uvěznění.

Dozvěděli jsme se o vánočních balíčcích (jednou za rok sladkosti, oříšky a sušené ovoce), které vězni dostávali a pak prodávali (i několikrát), jaké to je být na samotce a schovávat si zbylý chleba na noc pro krysy. Jeden bývalý vězeň - číslo 1259AZ, William Baker - napsal o svém životě i pobytu v Alcatrazu knihu. Ve vězeních strávil celkem 40 let, naposledy byl propuštěn v roce 2011, je mu 80 a má sedmdesátiletou přítelkyni. Nejdříve začal utíkat z domova a kradl. Pak padělal šeky a vše dělal kvůli vzrušení a dobrodružství. Zajímavé bylo, že o den dřív, než jsme přijeli na prohlídku vězení, dobrovolně přespal ve své bývalé cele. Matrace prý byla měkčí než kdysi. Druhý bývalý vězeň Bob Schibline (odsouzený č. 1355AZ) nebyl osobně přítomen, ale vyprávěl nám po telefonu. Po propuštění z vězení si otevřel obchod s potápěčskými potřebami a později školu. Kdysi vyloupil několik bank. Při jednom přepadení byla jemu a jeho parťákovi policie v patách a stříleli po sobě. Podařilo se jim ujet, ale nakonec ho udal komplic, protože viděl, jak někoho postřelil a bál se trestu smrti. Dostali 15 a 14 let (komplic pouze o jeden rok míň za spolupráci s policií). Vězni a strážci se neměli v lásce, ale respektovali se. Oba bývalí odsouzení také porovnávali dnešní a tehdejší vězení. Dnešní je mnohem horší, většina lidí je zde kvůli drogám, které tehdy nebyly. Dříve nebyly ani v takové míře vězeňské gangy a rasismus. I jídlo prý bylo dříve lepší než teď. Alcatraz ale nebyl žádná procházka růžovým sadem, každý vězeň měl malou celu, kde byl zavřený celý den, vycházky na dvůr byly jen krátce o víkendu (pokud nepršelo). Povídat si občas mohl s vězni ve vedlejší cele, ale neviděl na ně. Obchodovalo se s cigaretami, sázelo se na zápasy baseballu a vězni také dopoledne pracovali v továrně. Šili uniformy a rukavice. Nejnebezpečnější část vězení byla jídelna, kde často docházelo k násilnostem. Nejhorší pro uvězněné byl prý pohled na pevninu a San Francisco, občas bylo slyšet i vzdálenou hudbu nebo vidět ohňostroj na Nový rok.


V roce 1962 se stal "Velký útěk", kdy se třem vězňům podařilo nemožné - uprchli z vězení, které bylo považováno za nejlepší. Půl roku ryli lžícemi a pod umyvadlem v cele hloubili díru, kterou přes den zakrývali lepenkovou maketou ventilačního otvoru. Když byly díry dost velké, aby jimi prolezli, vyrobili si z cementu, mýdla a barev umělé hlavy, které položili na postel. Při noční kontrole vězňů si tak strážný, který zběžně posvítil do cely baterkou, myslel, že spí. Ve skutečnosti prolezli otvorem z cely do šachty za celou a po trubkách se dostali na střechu a odtud k vodě. Tam si prý vyrobili provizorní vor a vypluli. Voda je celý rok ledová a jsou tu silné proudy, v noci směřující na otevřené moře. Je pravděpodobné, že asi nepřežili, ale bývalí spoluvězni jim fandí dodnes. Je potvrzeno, že jednomu z dozorců posléze byla doručena prázdná pohlednice z Brazílie, takže spekulace přetrvávají.

Poslouchali jsme napjatě a pak byl prostor pro otázky, někdo se zeptal na to, jak těžký byl přechod na svobodu. Prý těžší než se zdá, protože ve vězení se člověk vzdá veškeré zodpovědnosti. Vyperou mu, uvaří, na všechno je zvonek a určitý čas na úkon. Venku je potřeba starat se sám. Platit nájem a jídlo. Je lehké se dostat zpátky. Další téma bylo vzdělávání vězňů, je otázkou, zda vzdělaný kriminálník není mnohem horší než nevzdělaný. Debata končila a my jsme pokračovali Audio tour se sluchátky na uších v hlavním vězeňském bloku. Ta je sama o sobě zajímavá, ale historky z první ruky dodaly naší návštěvě úplně jiný rozměr. Skvělý zážitek.




Dojeli jsme lodí zpět do města, dali si zase Clam Chowder do chleba a šli se projet Cable Car. Přestože tady stálo hodně prázdných vagónků, nahoru jich moc nejezdilo, takže se vytvořila dlouhá fronta. Když se na nás dostala řada, sedli jsme si dopředu. Vagónek jede pomalu, člověk může stát na boku, držet se madla a užívat si jízdu.


Vystoupili jsme u muzea těchto speciálních lanovek a dozvěděli se tam, jak to vlastně celé funguje. Těsně pod povrchem ulice běží ocelové lano, které Cable Car pohání. Může se k němu kdykoliv přichytit nebo zase odpojit podle potřeby. Ve městě jsou čtyři trasy a všechna lana vedou do muzea, ve kterém jsou poháněna.

Kdysi bylo San Francisco protkané těmito vláčky. Po zemětřesení a požáru v roce 1906 byla většina poničena, zbytek se dochoval a je v provozu. Pěšky jsme pokračovali do China Town.


Kousek odtud je náměstí Union Square, na rohu tu jsou umístěna srdce.

Potom jsme popošli k našemu hotelu, ale nejdřív si dali k večeři na rohu vynikající burger.

Žádné komentáře: