úterý 20. května 2014

Sicílie 10. den

Vstali jsme brzo ráno. Snídaně na hotelu byla až od osmi, a tak jsme si dali alespoň pečivo na baru. Koupili jsme si lístky na další ostrov Vulcano. Vypluli jsme po sedmé z přístavu, Stromboli nám na rozloučenou lehce zabafala.

Za hodinu a půl jsme byli na dalším ostrově. Bylo hezky a nás čekal výstup ke kráteru. Tady nedochází k erupcím, ale stále tu uniká síra. Bylo horko a po písčité cestě se špatně šlo, ale nahoře jsme byli odměněni úžasným výhledem.


Kousek dál stoupaly sirné sloupce dýmu, které páchnou jako zkažená vajíčka.





Šli jsme dál okolo kráteru ještě výš a rozhled do okolí byl ještě lepší.








Potom jsme slezli dolů a šli najít bahenní koupel u přístavu. Je tady malé horké jezírko, kde probublávají sirné prameny s léčivými účinky.


Po koupeli jsme se opláchli v moři, kde také vyvěrají prameny. Taková přírodní vířivka.

Osprchovali jsme se a zašli na oběd. Pasta ala Norma s lilkem a linguiny s kousky mečouna byly super.

Stihli jsme loď po jedné a vrátili se na pevninu do Milazza. Došli jsme na parkoviště k autu a byli rádi, že s ním nic nebylo (kufry byly v kufru), a že jsme nedostali pokutu za parkování. Potom jsme vyjeli k hradu ve městě, ale kvůli siestě byl zavřený. Pokračovali jsme k Tindari - moc pěknému kostelu nad mořem.


Vedle je další řecké divadlo.



Bylo pořádné vedro, koupili jsme si na osvěžení studenou granitu. Byli jsme docela unavení, a tak jsme si našli ubytko. Fajn pokoje se super výhledem, ale vyjet po úzké silničce nahoru byl výkon. Larosadelmare bylo jedno z nejlepších ubytování a za rozumnou cenu. Výhled z terasy před pokoji byl fantastický a z letního altánu, kde se snídá, ještě lepší.

Majitel nás přivítal osobně. Požádal o pasy. V průběhu zapisování se na nás podíval a zeptal se: "Vy jste byli na ostrovech?" Kývli jsme a už nám bylo jasné kam míří, Romča se zeptala: "Je to cítit?". "Jojo, bude trvat alespoň tři sprchy než to zmizí". A měl pravdu... mýdlo nemýdlo, síra se nás chvíli držela. Ale zasmáli jsme se tomu. Ještě nám poradil kam na jídlo. Dojeli jsme do Piraina a podívali se k vyhlídce na moře.



Pak jsme dlouho hledali restauraci a ne a ne jí najít, projeli jsme po kopcích sem a tam, až jsme si všimli cedule se směrem a objevili jsme to. Byl to spíš takový dřevěný stánek, který vypadal jako kafé než restaurace. Nicméně majitel byl fajn a jídlo taky. Dali jsme si skleničku Nero d'Avola. K jídlu pizzu se sýrem a pršutem a těstoviny s koprem (zajímavá a navíc moc dobrá kombinace). Na závěr panáčka Ammaretto Ramazotti.

Žádné komentáře: