čtvrtek 15. května 2014

Sicílie 5. den

Ráno jsme se nasnídali ze zásob ze supermarketu. Vyjeli jsme nejdříve k městečku Buscemi na vyhlídku od hradu.


Nedaleko byla pěkná fontána.

Pokračovali jsme dál hornatou krajinou a poprvé na nás vykoukla třítisícová sopka Etna.

Potom jsme dojeli do soutěsky, kde je Necropolis di Pantalica. Je to rozsáhlé pohřebiště zapsané v Unesco s více než pěti tisíci hrobek ve skalách datovanými do doby od 13. do 7. století př. n. l. Od parkoviště jsme sestoupili na dno kaňonu. Hned cestou dolů se nám otevřely pěkné výhledy na hroby ve skalách a velkou jeskyni.


Dole na dně jsme procházeli zelenou vegetací kolem hezké říčky.


Na protějším úbočí se nám otevřel pohled na velkou část hrobek ve skalách.


Došli jsme kaňonem až k jeskyni a prohlédli jsme si ji zevnitř.


Potom jsme vystoupali výš a cestou bylo pořád co vidět. Pěkné výhledy a spousta dalších hrobek.



Došli jsme k jinému vstupu, kde byly informace. Pán v budce nám dal mapu a potvrdili jsme si, že jdeme dobrým směrem. Sestoupili jsme zase dolů a chvíli nám trvalo, než jsme našli místo, kde přejít říčku. Ve vodě jsme zahlédli říční kraby.


O kousek dál byl hezký vodopád.

Potom jsme šli podél říčky a za tunelem nás čekal výstup k Anaktoronu.



Cestou jsme zahlédli několik černých hadů. Sluníčko už nemilosrdně pražilo. Kousek pod vrchním krajem soutěsky je další pěkná jeskyně.



Vrátili jsme se zpátky na parkoviště docela unavení. Překvapilo nás, že tu není moc turistů. Cestou pryč jsme se zastavili v místním café u silnice. Dali jsme si gnocchetti s pistáciovou omáčkou a ravioly s tomatovo bazalkovou omáčkou. Super oběd za dobrou cenu. Majitel byl na všechno sám, ale těch pár lidí projíždějících kolem zvládal, akorát jsme čekali s placením než uvaří dalšímu stolu jídlo. Potom jsme dojeli do Palazzolo Acreide, kde jsme se jen krátce prošli.

Za dalších 20 kilometrů jsme zastavili u soutěsky Cava Grande del Cassible. Byli jsme unavení, ale stejně jsme se rozhodli pro další výlet, respektive sestup dolů k jezírkům.



O kus dál byl pěkný vodopád.

Vrátili jsme se k prvnímu jezírku a chvíli jsme tam odpočívali a zchladili si nohy.

Výstup nahoru byl náročný, ale byli jsme překvapení, jak rychle jsme zvládli 300 metrové převýšení.


Fyzička šla nahoru. Proto jsme se rozhodli, že jí večer degradujeme trochou toho dobrého alkoholu a dáme si véču v Siracusách. Cestou jsme se ještě krátce zastavili u mostu Ponte Sant Afano, postaveného v roce 1796.


Do Siracus jsme dojeli po sedmé, ale dlouho nám trvalo, než jsme našli místo na zaparkování auta. Centrum města je totiž malý výběžek 900x600 metrů. Došli jsme s kufry na pokoj a pak přeparkovali auto podle instrukcí majitele. Pěšky jsme prošli skrz centrum.



Potom jsme si našli ristorante na večeři. Číšník nám doporučil na začátek aperitiv Prosecco Fragolino. V podstatě šampaňské s jahodovou příchutí. Jako víno jsme si dali zase skvělé bílé Cattarrato. K jídlu bruschetu, rybu a krevety. Všechno nám moc chutnalo. Restaurace byla hlučná a hektická. Číšníci běhali mezi stoly a klidně přes celou místnost zdravili příchozí, případně se s nimi osobě vítali (tady je zvykem, že i dva chlapi se oblíbávají na tvář). Zkrátka jiné prostředí, než jsme zvyklí v Čechách. Něco sladkého jsme si dali cestou na hotel na náměstí - drink Amaretto Disarono a čokoládovo pistáciový dort.

Trochu nás pobavil číšník, který si stěžoval, že už pracuje od tří odpoledne. Občas se docela divíme, jak to tu v restauracích a obchodech funguje. Na oběd otevírají jen na chvilku, pak je siesta a na večeři se otevře až po sedmé.

Žádné komentáře: