pátek 16. května 2014

Sicílie 6. den

Ráno jsme se sbalili a vyrazili s kufry přes město k autu. Cestou jsme si dali v jedné kavárně sladké pečivo Romana Ricotta a cappucino. Pak jsme popojeli k řeckému divadlu. Tady byly davy turistů a pro vstupenky jsme museli přes spoustu obchůdků se suvenýry. Divadlo bylo navíc částečně zakryté kvůli nějakému festivalu.


Víc se nám líbila obrovská jeskyně vedle v zahradě (65x23 metrů), která se jmenuje Dionýsovo ucho.


Potom jsme popojeli ke katakombám San Giovani. Původně sloužily jako zásobárna na vodu, kterou první křesťané změnili na pohřebiště. Je tu celkem 20 tisíc hrobů, prošli jsme s průvodkyní jenom část a hodně se nám tu líbilo. Prohlídka končila v jednom z nejstarších katolických kostelů na ostrově, respektive v jeho pozůstatcích.


Vrátili jsme se na parkoviště a za stěračem nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě pokuty za parkování. Nějak jsme si nevšimli, že by se zrovna tady mělo platit. Zajeli jsme o kus dál na vyhlídku na zahradu ve skalách

a potom jsme našli nejbližší poštu a zaplatili 19€. Paní sice anglicky neuměla, ale ochotně nám pomohla vyplnit složenku. Nechali jsme Siracusu za sebou a dojeli ke zřícenině hradu Eurialo. Pod ním je několik podzemních chodeb.




Pokračovali jsme podél pobřeží k Augustě. Zastavili jsme se tam u pevnosti a chtěli se někde najíst, ale nenašli jsme žádnou lákavou restauraci.

Popojeli jsme k pevnosti Brucoli a jeli dál.

Dorazili jsme do druhého největšího města na Sicílii - Catanie. Trochu špinavé a hlučnější, řízení uličkami bylo zase náročné. Zaparkovali jsme u kostela San Nicolo a vyrazili pěšky do centra, kde se nám líbilo. Nejdřív jsme si prohlédli řecké divadlo a potom jsme našli pěknou restauraci o kus dál.


Dali jsme si menu turistico - rybí špagety v tomatové omáčce, pak každý celou rybu v alobalu a na závěr místní catánský dezert Crespella nutela, kousky křupavého těsta s nutelou a pistáciemi.

Potom jsme chodili ulicemi a obdivovali kostely, katedrálu a paláce.





Po šesté jsme sedli do auta a vyrazili směrem k Etně. Na jejím úpatí jsme chtěli přespat. Jízda ven z centra byla masakr, jinak se to nedá nazvat. Zácpy, brzda a plyn, kruhové objezdy, kde neplatí žádná přednost, ale právo rychlejšího. Měli jsme pořád oči na stopkách. Zastavili jsme v obchodním centru a něco málo si nakoupili a do ubytování to už byl naštěstí jen kousek. Zastavili jsme u žluté vily se zahradou. Otevřel nám majitel Michelle, milý starý pán, který sice neuměl slovo anglicky, ale my jsme jeho posunkové italštině rozuměli dobře. Dokonce se mu podařilo nám vysvětlit, kudy je nejlepší vyjet na Etnu a co vidět cestou dolů. Navíc nám dal lístek na slevu 20% na lanovku nahoru. Než jsme šli spát, pozorovali jsme chvilku netopýry na zahradě, jak létají kolem pomerančovníku.

Žádné komentáře: