sobota 17. května 2014

Sicílie 7. den

Vstali jsme před osmou, Michelle byl tak hodný a udělal nám čaj před cestou nahoru na Etnu. Rozloučili jsme se, dostali ještě dva grepy ze zahrádky na cestu a vyrazili.
Na Etnu, která je stále aktivní sopkou, vede silnice do výšky 1900 metrů. Dál vede lanovka (která byla zničena erupcemi v roce 2002 a znovu vybudována), a potom je možné se nechat vyvézt jeepem, poslední část cesty k velkým kráterům se jde pěšky. Počasí bylo super, nebe bez mráčku, jenom nad vrcholem se držel jeden mrak. Cestou nahoru po silnici jsme projížděli přes několik starých lávových proudů.

Zaparkovali jsme pod lanovkou a zjistili, že tour nahoru stojí pro dva 150€. Zkusili jsme se zeptat přímo u okénka lanovky (jak nám poradil Michelle) a tam chtěli 120€. Ale my jsme od něj měli slevový papírek na 20%, takže jsme díky němu ještě něco ušetřili. Lanovkou jsme byli za patnáct minut výš.

Dál nás vezlo velké terénní auto.

Potom jsme vystoupali kus s průvodcem. Kolem byly zbytky sněhu a spousta vulkanického popela.


Cestou k menšímu kráteru jsme pozorovali čtyři hlavní vrcholky nad námi ve výšce 3340 metrů, ze kterých stále uniká síra.

Na chvilku dokonce došlo k malé erupci, Etna si trochu pšoukla a páry nad jícnem nakrátko ztmavly. Prošli jsme se kolem menšího kráteru a byli rádi, že máme s sebou rukavice. Hodně foukalo a byla zima, místy byla cítit síra a hůře se dýchalo i kvůli nadmořské výšce. Průvodce upozornil na některá místa, kde unikala ze země síra a půda tu byla na dotek teplá. Černá měsíční krajina kolem i výhledy do dálky byly moc zajímavé.





Vrátili jsme se dolů k autu a byli zmrzlí a hladoví.

Ještě jsme se prošli kolem malého kráteru Silvestri.


Vzhledem k cenám v okolních bistrech jsme raději sjeli zpátky na úpatí hory a v jednom hotelu si dali super turistické menu o čtyřech chodech. Odjížděli jsme nacpaní. Sjeli jsme níž, kolem se začaly objevovat vinice. Úpatí Etny je hodně úrodné právě díky popelu ze sopky.

Popojeli jsme o kus dál k velkému kaštanovníku Castagno Cento Cavalli. Údajně jde o nejstarší kaštanovník v Evropě.

Další plán byl navštívit nějaké vinařství, protože vínu se na Etně opravdu daří. V prvním nás odmítli, ale ve vinařství Gambino měli místečko.

Sedli jsme si k oknu s výhledem na moře a dostali jsme něco dobrého k vínům. Nakládané houby, olivy, sušená rajčata, sýry, klobásky. K tomu jsme pili Feu d'O bianco - bílé víno z odrůd Grillo a Carricante. Potom červené z odrůd Nero d'Avola a Nerello Mascalese, Alicant a Tifeo z odrůdy Nerello Mascalese. Moc dobrá vína a ještě po takovém obědě jsme se zase nacpali.

Nejlepší bylo, že obsluha nám vždy nalila skleničku, pověděla něco o víně a pak nám nechali všechny 4 lahve na stole a mohli jsme si sami dolévat víno, které nám nejvíc chutná. Bylo nám fajn, zaplatili jsme rozumné peníze a odjížděli spokojení. Sjeli jsme k moři a našli si ubytování na noc v jednom poloprázdném resortu.

Žádné komentáře: