pondělí 19. května 2014

Sicílie 9. den

V pondělí ráno jsme se nasnídali, přeparkovali auto a pěšky vyrazili do přístavu. Poprvé bylo zataženo, ale podle předpovědi se mělo počasí v průběhu dne zlepšit. Koupili jsme si lístek na rychlou loď aliscaf společnosti Siremar směrem na ostrov Lipari. Loď vyplula na čas a za necelou hodinu jsme byli na ostrově. V přístavu jsme si našli zastávku autobusu společnosti Urso, se kterým jsme chtěli jet na vyhlídku Quattrocchi. Než přijel, místní naháněči nám několikrát nabízeli taxi, skútr a různé tour. Autobus vyšel mnohem levněji a vešli jsme se do pěti euro. Vyhlídka byla super a dali jsme si v místním stánku panáčka likéru Malvasia a rajčatové krekry.


Potom jsme šli pěšky zpátky do přístavu, z kopce to šlo rychle.


Podívali jsme se do pevnosti. Je tu několik kostelů, ten největší se nám líbil nejvíc, hlavně strop s malbami.

Venku jsou také sarkofágy, které sem byly přesunuty z jiné části města a malé divadlo s výhledem na zátoku.

Potom jsme zašli na jídlo v uličkách.

Dali jsme si lasagne, plněnou oliheň a chobotničku. Po obědě jsme bloumali městem a zkrátili si čas na další loď zmrzlinou. Aliscaf měl lehké zpoždění, ale my jsme nespěchali. Vlny byly trochu větší, takže jsme se docela houpali. Dopluli jsme na Stromboli, aktivní sopku, jejíž kráter se zvedá 916 metrů nad moře. Zajímavé je, že tu po staletí už žijí lidé v přítomnosti aktivního vulkánu.

Měli jsme zarezervovaný hotel a později večeři v restauraci nad městečkem. Z její terasy se totiž večer dají krásně pozorovat erupce v kráterech na severozápadním úbočím. Až nahoru na sopku se dá jít, ale jen za hodně peněz a s průvodcem. Cesta trvá pět hodin a navíc je to fyzicky náročný výšlap vzhledem k převýšení. Cesta lodí trvala hodinu, zastavovali jsme na dalších ostrovech. Z přístavu San Vincenzo jsme se vydali ubytovat rovnou do hotelu. Dvě mladé holky na recepci byly trochu zmatené, když se nahrnuli lidé z lodi. Ale poradily nám a půjčily baterku na večer až půjdeme zpátky z vyhlídky na jícen sopky. Tady totiž v noci žádné veřejné osvětlení nefunguje. Vyndali jsme si pár věcí z batůžku a vyrazili. Prošli jsme skrz hotelové městečko a zastavili se na pláži s černým vulkanickým pískem. Cestou jsme míjeli cedule s instrukcemi co dělat při větším výbuchu sopky - zajímavé je, že člověk má jít blíž k sopce na vyvýšené místo. Je to z toho důvodu, že hornina, uvolněná sopečnou aktivitou, způsobuje vlnobití ničící pobřežní oblast.

Pokračovali jsme dál mezi bílými domečky a za chvíli už jsme stoupali vzhůru k vyhlídce Osservatorio.


Cestou se párkrát ozvalo hřmění, to nás pozdravila Stromboli. Došli jsme na místo, kde je pizzeria. Tady je velká venkovní terasa, odkud je krásně vidět na vrchol sopky.

Objednali jsme si bílé víno Charìn ze směsi Isolia a Chardonnay. Jako předkrm jsme si dali rybí antipasto - tři kousky syrových marinovaných ryb v oleji s kousky máty - oppa, tuňák a mečoun. Zajímavá rybí chuť byla pěkně zvýrazněna mátou. Sopka se mezitím sem tam připomněla hřměním. Nahoře stále stoupal kouř a při erupcích vždy ztmavnul. Těsně před osmou, když bylo ještě pološero, jsme poprvé uviděli narudlou záři prskající lávy. Restaurace se mezitím postupně zaplnila turisty různých národností. Celkem zajímavé - všichni koukají zaujatě jedním směrem nahoru - jako Češi v hospodě při hokeji. Objednali jsme si hlavní jídlo - pizzu Vulcano s gorgonzolou a pikantním salámem a chobotnicový salát. Za patnáct minut už jsme viděli první velkou a pěknou erupci. Zhruba v desetiminutových intervalech se opakovaly a byla to nádherná podívaná.



Dali jsme si na závěr ještě sladké zmrzlinové semifredo, vychutnali si několik erupcí a vydali se zpět do hotelu. Přidal se k nám pár starších Francouzů, bez baterky by to dolů po klikaté cestě nešlo. Paní byla trochu pod parou a neustále nám utíkala dopředu, navíc se motala od kraje ke kraji, ale nechtěli jsme se smát před jejím manželem. Došli jsme dolů k moři až na kraj městečka a pak už to byl ulicemi jenom kousek. Skvělý večer, na který jen tak nezapomeneme.

Žádné komentáře: