neděle 6. července 2014

Paragliding Osser

Jakkoliv je název tohohle Německo-Českého kopce na hranicích zvláštní, paragliding na Osseru vůbec nebyl oser. Ale pěkně popořádku.
V týdnu jsme si s Tondou napsali, že by bylo dobré si o víkendu zalítat. Páteční předpověď vypadala lépe na neděli. Po deštích přišel výběžek teplého vzduchu a jihozápadní vítr. Uvažovali jsme o Rokytnici, ale tam mělo ještě trochu pršet. Napadl mě Osser. Už dřív jsem viděl na internetu pěkné videjko, jak tady někdo lítá. Směr větru měl být dobrý, a tak jsme ráno vyrazili na Šumavu a přes Německé hranice. Cesta trvala něco málo přes dvě hodiny. Prohlédli jsme si nejdřív přistávací plochu dole v údolí. Hezká velká posekaná louka s větrným rukávem na kraji. Kopec ze zdola vypadal hodně vysoký. Zhruba jako Lijak ve Slovinsku. Však má také převýšení 1121 metrů. Na přistávačce jsme potkali místního lítače, který si dal dopolední slet. Vyvezli jsme ho na horní parkoviště ve svahu, kde nám ukázal, kudy se jde na vrchol. Výstup lesem byl docela náročný a nahoru jsme dorazili pěkně zpocení. Start je poměrně široké travnaté místo, ale k odlétnutí je nejvhodnější malé místo uprostřed, takže musí jít jeden po druhém, dva současně neodstartují. Bylo tu odhadem tak 20 pilotů. Ale šlo to rychle, v pravidelných termických závanech se jeden za druhým odlepoval od stráně.

Přišla na mě řada, nafoukl jsem padák, když v tom mi ho boční závan přetočil. Napodruhé už to vyšlo v pohodě, stačilo udělat 2-3 kroky a byl jsem ve vzduchu. Zatočil jsem doprava podél kopce a na jeho konci jsem hned chytil mírné stoupání. Moc se mi ho nepovedlo ustředit, tak jsem chvíli létal kolem a hledal to nejsilnější místo. Mezitím se nedaleko objevil Tonda a za chvíli se nám oběma podařilo vystoupat nad start.

Dostali jsme se nakonec ještě výš, ale Tonda potom někde vyhnil. Já jsem mezitím vytočil stoupák až pod základnu mraku - někam do výšky 2,4 km. O kus dál prolétl větroň, který pokračoval kamsi podél hranic.


Když mě mrak vtáhnul, stáhnul jsem uši padáku dolů. Moc se mu nechtělo klesat, ale po chvilce se mi z mlhy zase vynořila krajina pode mnou. Chvíli jsem létal nad vrcholem kopce a pořád měl slušnou výšku. Za chvíli mě silné stoupáky vytáhly zase pod mrak. Držel jsem se delší dobu pod ním, ale ve velké výšce a ve stínu mi v kraťasech za chvilku začala být zima. Kolem prolétl další větroň a jiný paraglidista a já se vydal víc nad údolí a hlavně na sluníčko. Výhledy byly super a bylo hodně času fotit. Na České straně byla vidět vodní nádrž Nýrsko.

O něco jsem vyklesal, ale výšku jsem zase získal návratem pod mrak. Pak už jsem byl trochu vykvrdlaný z turbulencí a vyfoukaný, a tak jsem zamířil dolů na přistání.

Pomohl jsem si krátkou spirálou a pak už jsem jenom lítal sem tam nad údolím. Kousek od přistání jsem docela nízko narazil na silný stoupák nad střechami domků. Chvilku jsem ho cvičně točil a získal ještě nějakou výšku a pak už jsem šel na přistání. Krásná hodina a tři čtvrtě ve vzduchu.
Tonda čekal dole a rozhodl se ještě jednou letět. Jedna parta pilotů nás vzala na horní parkoviště. Já jsem jel jenom pro Tondovo auto, abych s ním sjel dolů k přistání. Dole jsem si sbalil padák a Tonda po chvíli nahoře odstartoval. Hezky se mu dařilo a brzo byl pod základnami mraků nad hřebenem.

Přistál po 40ti minutách. Vyrazili jsme zpátky do Čech navýsost spokojení. Nádherné polítání.

Žádné komentáře: