čtvrtek 14. srpna 2014

Paragliding Francie - Sospel 3. den

Vstali jsme před osmou a dojeli si do městečka na kafe, Berry zatím v kavárně zjistil předpověď na den. Vrátili jsme se do kempu a sbalili si všechny věci. Pár kluků vyjelo stahovat padák ze stromu. My ostatní jsme tentokrát vyrazili na start k zbytkům starého hotelu, který je vysoko nad Sospelem v 1200 metrech.

Když jsme dorazili nahoru, vzadu za vrcholy se hromadil velký dešťový mrak. Rychle jsem si připravil padák, abych odlétl mezi prvními. Hned po startu mě to hodně táhlo pod mrak, který se začal přelévat přes vrcholy do údolí.


Zamířil jsem dál do údolí nad Sospel a za mnou i ostatní padáky. Okolní vysoké vrcholy totiž většinou hradbu mraků udrží mimo údolí. Stoupáky zesílily a byl jsem ve slušné výšce.


Po půl hodině se mraky bohužel dostaly i nad údolí a zatáhlo se.


Najednou jsem viděl šest padáků kolem jak létají se staženýma ušima. Bylo třeba se rychle dostat dolů před deštěm. Občas na mě už i káplo. Stáhl jsem také uši a snažil se vyklesat. Někde to šlo a jinde mě zase silné stoupáky vytáhly až pod mraky. Zkusil jsem B-stall. Stáhl jsem B šňůry a chvíli jsem klesal, ale už mě hodně bolely ruce, takže jsem to po chvíli pustil. Dostal jsem se níž. Ale už mě to zase začalo nasávat pod mraky. Nezbývalo než zkusit po dlouhé době spirálu. První se mi moc nepovedla, spíš ostřejší zatáčka a ještě jsem z ní špatně vyjel. Na podruhé už to šlo líp a o něco jsem se dostal níž, ale furt to bylo málo. Musel jsem udělat pořádnou, protože už na mě chvílema dopadaly větší kapky. Vyklonil jsem se hodně doprava a stáhl řídičku postupně až k sedačce. Padák začal zrychlovat, šňůry svištět a pak se spirála pěkně zakousla a začal jsem se prudce točit dolů. Přetížení bylo hodně nepříjemné, ale díval jsem se na zem, aby se mi nemotala hlava. Za chvilku jsem se dostal níž, odhadem jsem takto vyklesal během chvilky asi o 400 metrů. Pozvolným přibržděním jsem postupně ukončil spirálu. Ještě jsem stáhl uši a už klesal nad louku na přistání. Dosedl jsem jako předposlední a hned jak jsme zabalili padáky, začalo pršet. Hodně naučný a náročný let. Všichni bojovali aby se dostali dolů. Já jsem měl začít klesat dřív a bylo by to více v pohodě. Jak se říká: 'Někdy je lepší sedět dole a závidět těm nahoře, než být nahoře a závidět těm dole'.
Zastavili jsme se v kempu, nandali věci do aut a vyrazili zpátky do Čech s malou zastávkou na vyhlídce na Monako.

Pěkně jsem si zalétal a nasbíral nové zkušenosti, protože podmínky byly někdy hodně náročné.

Žádné komentáře: