pondělí 17. listopadu 2014

Polsko - 2. den

Ráno jsme vstali brzy a vyrazili znovu do centra Wroclawi. Za světla hezky vynikaly barevné domky kolem náměstí.




Dali jsme si snídani ve Starbucks, podívali se naposledy na radnici a vyrazili zpět na hotel.

Sbalili jsme věci do auta a vyrazili na západ. Hodinu jízdy od Wroclawi je město Swidnica, kde je kostel Pokoju, zapsaný v Unesco. Je to unikátní stavba ze dřeva, písku, slámy a hlíny.

Podařilo se nám s pánem na telefonu předem domluvit a objednat si prohlídku. Naštěstí je polština srozumitelná. Uvnitř kostela jsme obdivovaly dřevěnou výzdobu. Hlavní oltář vypadá jako z mramoru, ale je také celý dřevěný. Kolem dokola jsou balkóny. K prohlídce jsme dostali výklad v češtině. Kostel je Evangelický a byl postaven v 17. století na okraji města z nařízení císaře. Jako materiál mohly být použity pouze dřevo, písek, sláma a hlína. Vnitřek je nádherně zdobený.



Prošli jsme se ještě kolem dokola. Vedle stojí další dochovaná roubená stavení.

Pokračovali jsme autem k zřícenině hradu Bolczów, kde jsme se krátce porozhlédli.

O kus dál jsme dojeli k Sokolím horám. Tady jsme si dali výstup na Velký Sokolík (623 metrů). Vylezli jsme nejdříve do sedla mezi dvěma vrcholy.


Potom nás čekalo finále na Velký Sokolík a výstupem jsme se pěkně zapotili. Nahoře je vyhlídková plošina a byli jsme odměněni nádherným výhledem do okolního kraje.





Sestoupili jsme zpátky do sedla a rozhodli jsme se ještě zdolat vedlejší vrchol Krzyźna Góra. I odtud je rozhled, tentokráte spíš na jihozápadní stranu.



Bylo už dávno po poledni a měli jsme pořádný hlad. Seběhli jsme zpátky do sedla, kousek od něj je turistická chata, kde měli teplé jídlo. Dali jsme si tradiční polský bigos, což je vařené zelí s masem. Romča si dala pirogy a k pití jsme ochutnali Podpiwek, což je nasládlý nealkoholický tmavý pivní nápoj.

Vrátili jsme se na parkoviště k autu a vyjeli k zámku Karpniki, který byl nedávno zrekonstruovaný.


Pak jsme dojeli k dalšímu zámku Wojanów. Také moc pěkný a opravený.

Už se stmívalo, když jsme mířili zpátky k hranicím v Krkonoších. Zastavili jsme se krátce u vodopádu Szklarki.

Chtěli jsme ještě stihnout další vodopád Kamieńczyka, od parkoviště jsme spěchali 1,5km lesem do kopce. Už byla skoro tma, když jsme dorazili k vodopádu a branka vedoucí pod něj byla bohužel zavřená. Zpátky jsme šli skoro po tmě a ještě začalo pršet. Budeme se tu muset stavit příště. Přejeli jsme hranice nad Harrachovem. Cestou domů jsme se zastavili na večeři v restauraci Plaudit v Turnově. Do Prahy to šlo po dálnici už rychle, nikde nebyly zácpy. Fajn výlet, v Polsku toho je hodně k vidění a není to tam drahé. Určitě se sem zase někdy vydáme.

Žádné komentáře: