pondělí 22. prosince 2014

Ghent, Bruggy

Ráno jsme zaplatili ubytování a vyrazili za světla do města. Krátce jsme nakoukli do katedrály.

V jedné kavárně nedaleko náměstí jsme si dali croissant a kafe.

Potom jsme se přes most dostali ke dvěma nábřežím Korenlei a Graslei, které patří k nejhezčím v Ghentu.




Zastavili jsme se na náměstí Sint Veerleplein.


Pak jsme navštívili hrad Gravensteen, odkud je hezký výhled na město.




Potom jsme se procházeli uličkami starého města a pořád bylo co obdivovat.




V jedné z kaváren jsme si dali k obědu těstoviny s krevetami a vyzkoušeli jsme tmavé pivo Leffe Bruin. Také jsme si dali višňové Lindenmans Kriek, které nám už zachutnalo dříve.


Pak jsme vyrazili k autu. Ghent se nám moc líbil. Město má svoje nezapomenutelné kouzlo.
Ale těšili jsme se do Brug. Jsou označovány jako Benátky severu a jejich historické centrum je zapsáno do seznamu světového dědictví Unesco. Jeho podoba se moc za poslední století nezměnila, je tu spousta středověké gotické architektury. Cesta po dálnicích moc dlouho nezabrala. Ubytovali jsme se v útulném hotelu s typickou cihlovou fasádou.

Mladý kluk na recepci nám vysvětlil, že venku se musí dát za okno auta parkovací hodiny a po čtyřech hodinách je musíme přeřídit. Ale nabídl se, že to udělá za nás. Dali jsme si kufry nahoru a při cestě ven jsme ho chtěli požádat, zda by to pro nás neudělal. Ale u recepce jsme potkali jiného pána ve středním věku. Zeptali jsme se ho na kolegu. Řekl nám, že je jeho otec. Při zmínce o přeřízení parkovacích hodin nám začal vysvětlovat, že to pro nás určitě neudělá a že je to protizákonné. Mysleli jsme si, že si dělá srandu, to ho asi trochu namíchlo a dodal, že je policista. Ještě při tom ukázal na fotku na recepci, kde je vyfocený ze svatby s manželkou v policejní uniformě. To nás celkem zaskočilo, slíbili jsme, že si auto přeparkujeme. Moc jsme sice nepochopili proč, ale zákon je zákon. Syna jsme asi nechtíc dostali do problémů. Vyrazili jsme do města. Brzy jsme došli k vodním kanálům a obdivovali jsme cihlové domky v uličkách.



Hlavní náměstí je nádherné.



Bruggy jsou kamenné městečko na mnoha kanálech, přes které vede spousta mostů. Každé zákoutí je nějak zajímavé. Všude jsou obchody s čokoládou a krajkami.

V jednom velkém pivním baru jsme si dali místní pivo Brugse Zot a zase ovocný Boon Kriek, ten nám chutná. Seděli jsme na venkovní zahrádce, bylo teplo a pozorovali jsme loďky s turisty. U vstupu do pivního království je velká pivní zeď.


Šli jsme dál dlážděnými uličkami a v kostele Panny Marie jsme si prohlédli sošku Madonny s Ježíškem z bílého mramoru od Michelangela, jedno z jeho mála děl, nacházejících se mimo Itálii. Za druhé světové války ji nacisté ukradli, ale podařilo se ji vypátrat a vrátit zpátky. Je o tom natočený film 'Památkáři'.


Mrkli jsme se do pralinkárny Sukerbuyc nedaleko. Naproti přes ulici je kavárna, kde je možné si objednat talířek různých čokoládových pralinek, a také horkou čokoládu. Naše chuťové pohárky zažily opět slast. Lepší čokoládu jsme v živote neměli.


V krámech v ulicích je vůbec možné spatřit různě zajímavé čokoládové umění.

Večer jsme se vrátili na hotel a přeřídili parkovací hodiny, Štěpán raději zaparkoval auto o kus dál. I po setmění má město kouzelnou atmosféru.


Potom jsme chvíli hledali restauraci na Tripadvisoru a zjistili jsme, že jedna dobrá 't Oud Handbogenhof je jenom kousek od hotelu a ceny má nižší než v centru. Uvnitř to bylo malinké, jenom sedm stolů a bar v jedné místnosti s krbem. Obsluhující paní byla očividně zároveň majitelkou, manžel byl pravděpodobně v kuchyni. K pití jsme si objednali samozřejmě pivo, konkrétně světlé Paljas a tmavé Leffe Bruine. K jídlu jsme si dali krevetky s provensálskou omáčkou a rybí mix. Naprosto skvělá večeře v příjemném a skoro domácím prostředí. Po dlouhém a pěkném dni jsme spali jako zabití.

Žádné komentáře: