pátek 9. ledna 2015

Izrael 2. den

Ráno jsme vstali v půl osmé a sešli se všichni na snídani. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, a tak jsme s Drahošem, Šárkou, Gabčou a Radkem vyrazili do města. Když jsme vycházeli, venku mrholilo.


Staré město je rozděleno na čtyři základní čtvrtě - muslimskou, křesťanskou, židovskou a arménskou. Dovnitř jsme vstoupili Lví neboli Štěpánovou bránou a po Via Dolorosa prošli Křížovou cestu, která protíná z východu na západ Muslimskou čtvrť. Údajně má kopírovat trasu, kterou kráčel Ježíš Kristus z místa, kde byl odsouzen, k místu ukřižování. Touto cestou se prý ubírají davy poutníků, kteří během cesty absolvují čtrnáct zastavení. Každé z nich se váže k určité události Kristovy cesty s křížem na ramenou. Gabča nám u jednotlivých zastavení četla z průvodce.

Procházeli jsme uličkami a průchody a snažili se dostat na Svatou horu, ale jen jsme se ujistili, že tam opravdu nepouští, vždycky nás vojáci poslali pryč.





Prošli jsme přes kontrolu a rám a došli ke Zdi nářku. Zeď nářku neboli Západní zeď je nejposvátnějším místem judaismu. Je pozůstatkem vnějších hradeb jeruzalémského Chrámu. Po dlouhá staletí je cílem židovských poutníků. Zeď se skládá z rozdílných typů kamenů. Plaza před zdí je rozdělena na ženskou a mužskou část, mužská část je o dost větší. Tak jsme se museli rozdělit, abychom se na ni podívali z blízka. Mezi kameny jsou nastrkané papírky s modlitbami. Když židé od Zdi nářků odcházejí, couvají, protože je neuctivé se otočit k bohu zády. Tak jsme taky couvali :-). Zajímavé místo, jen trochu škoda, že tam bylo málo modlících.


Potom jsme (stále ještě v židovské čtvrti) vylezli na vyhlídku.



Procházeli jsme různě uličkami a zaujala nás skupinka mladých lidí, kteří zpívali v kruhu a drželi se kolem ramen.

Pokračovali jsme dál uličkami.


Potom jsme se zašli podívat do židovské synagogy. Byl tu také rám, ale všichni jsme pípali a vůbec nás nekontrolovali. Jenom chtěli vidět pas jednoho z nás. Tady jsme se zase museli rozdělit, ženský tu musejí do patra a dívají se přes mříže dolů.

Potom jsme už měli zaplacenou prohlídku podzemních tunelů, které byly prokopány podél celé západní zdi Šalamounova chrámu. Je to neuvěřitelné jak mohli už v té době něco takového vybudovat, největší kamenné bloky zabudované do zdi měly i hodně přes deset metrů délky a váhu stovky tun.

Dozvěděli jsme se spoustu různých detailů, ale trvalo to hodinu a čtvrt, dole byl střídavě vlhký a nebo taky žádný vzduch. Na konci u cisterny nám ještě řekli, že musíme jít celou cestu podzemím zpátky.

Potom jsme spěchali k Jaffské bráně, kde začíná Ramparts walk, procházka po hradbách Starého města.



To se nám moc líbilo a díky mimosezóně jsme je měli jenom pro sebe. Škoda, že končí už u Dunk Gate v Arménské čtvrti. Ta nám přišla jednoduše taková holá.


Potom jsme prošli bránou Zion Gate ke hrobu krále Davida. Ve stejné budově se nachází také údajně místo poslední večeře. Bohužel bylo zavřeno, ale odchytil nás nějaký pan a zavedl k jakémusi oltáři. Řekl, že hned za tím kamenem leží král David.
Nabízel mi svíčku, tak jsem ji odmítla. Vzala si ji Šárka, zapálila ji a samozřejmě po ní hned chtěl peníze.

Potom jsme šli do baziliky Zesnutí Panny Marie, kde podle křesťanské katolické tradice zemřela Panna Marie. Navštívili jsme dolní kryptu, uprostřed je socha Panny Marie a kolem je postavena kruhová vestavba se šesti sloupy.

Mezitím začalo pěkně chumelit, procházeli jsme tržištěm Arménské čtvrti, kde jsme nakonec kolem čtvrté hodiny poobědvali jehněčí gyros. Číšník se mě snažil přesvědčit, že je to krůtí, ale měla jsem hlad, tak nebylo co řešit.


Po cestě nás ještě zaujala výroba kávy v džezvě nad plamenem.

Pak jsme šli ještě do Chrámu Božího hrobu, který stojí na údajném místě ukřižování, pohřbu a zmrtvýchvstání Ježíše Krista a je posledním zastavením křížové cesty na Golgotě. Každý pátek sem dojdou Františkáni, kteří tu zakončují Jeruzalémskou Křížovou cestu, takže jsme se jim pořád pletli do cesty. Uvnitř je Kámen pomazání Ježíšova těla před jeho uložením do hrobu. Tohoto kamene z růžového mramoru se dotýkali a líbali ho věřící, nebo na něj pokládají různé předměty.




Nakonec jsme se šli podívat na Damašskou bránu a Lví bránou jsme se vraceli zpět do hotelu.


Po cestě jsme ještě viděli policejní poplach, protože prý někdo hodil sněhovou kouli na policejní auto. Mimochodem je zajímavé, že mají na čelním skle mříž. Na každém kroku jsou vojáci a všude taky kamery, takže jsme se tu ani necítili v nebezpečí.
Je tu spousta odpadků, ale oproti Praze tu naštěstí nejsou pejskaři. Říkali jsme si, že ve městě byli vidět téměř jenom samý chlapi.
V šest hodin jsme se sešli v lobby s ostatními, dali si čaj a kafe a později také bufetovou večeři v hotelové restauraci. Večer už jsme jenom seděli v lobby. Gabče ještě zbyla becherovka z letadla.

Šárka si chtěla před spaním usušit vlasy a vyhodila pojistky v celém hotelu :-).

Žádné komentáře: