středa 13. května 2015

Island 1. den

Ráno jsme vstali brzo a nasnídali se v guest housu. Poprvé jsme ochutnali smetanový skyr, což je jemná islandská obdoba jogurtu. Rozloučili jsme se s majitelkou a vyrazili nakupovat do Reykjavíku. Obchoďáky byly ale všechny otevřené až od deseti. Další problém byl najít bankomat a vybrat islandské koruny. Když už jsme ho našli, těsně před vydáním peněz napsal "hardware error" a vyplivl kartu. Naštěstí. U jiného bankomatu už šlo vybrat. Peníze v hotovosti na Islandu nejsou moc zapotřebí, všude se dá platit kartou. Ale pro jistotu jsme něco mít chtěli. Našli jsme menší obchod, kde bylo otevřeno a nakoupili základní potraviny. Ještě jsme popojeli do Bauhausu koupit kempingovou plynovou bombu, na benzínce ji neměli. Potom jsme vyrazili na sever, první místo za městem, které jsme navštívili, byl vodopád Trollafoss. Už cestou k němu bylo potřeba jet kus po nezpevněné štěrkové silnici, kterých je na Islandu hodně. Dojeli jsme kam se dalo a dál už šli raději jenom pěšky.

Potkali jsme skupinu turistů na koních. Místní koně jsou klidná a menší zvířata s dlouhými hřívami.

Cestou jsme obdivovali místní nádhernou krajinu, která se nepodobá žádné jiné. Dorazili jsme k vodopádu v rokli. Patří sice k menším, ale líbil se nám. Vítr hodně foukal a bylo nad nulou, ale díky výšlapu a teplému oblečení nám zima nebyla.

Po návratu k autu jsme dojeli k Þingvellir, bývalému islandskému parlamentu, jednomu z nejstarších na světě, jehož pozůstatky se tu nacházejí. Prošli jsme se podél skály mezi dvěma vyhlídkami do krajiny.


Potom jsme se podívali na vodopád Oxarárfoss.

Pak jsme zaparkovali auto na konci prašné cesty a vydali se na 7 km výlet do kopců k vodopádu Glymur. Hned na začátku nás překvapil průchod jeskyní do údolí pod vodopádem.

Přešli jsme po kládě vodu a začali stoupat nahoru.

Zanedlouho se před námi objevil nejvyšší dostupný vodopád v Evropě a druhý nejvyšší na Islandu (196 metrů). O prvenství ho připravil nově zformovaný vodopád padající z hrany ledovce Morsárjökull (část ledovce Vatnajökull), který měl podle měření v roce 2011 výšku více než 227 m. Tento vodopád ale není pro běžného turistu dostupný. Kaňonem lítali racci a kolem vody byl led. Úžasná scenérie.


Šli jsme výš a výš a otevíraly se nám stále lepší výhledy.




Nahoře jsme se rozhodli přebrodit řeku, protože jsme chtěli jít zpátky jinou cestou po druhé straně údolí. Voda byla strašně ledová, řeka sice mělká, zato ale široká. Na druhém břehu jsme chvíli necítili zmrzlé nohy. Ale zážitek to byl a nakonec nás to nakoplo a dalo dost energie na cestu dolů.



Jeli jsme dál na severozápad a zastavili se u termálního zřídla Deildartunguhver. Vedle byla budka, kde se dala koupit rajčata a kasička na zaplacení. Něco podobného jsme viděli jenom na Zélandu.

Potom jsme dlouho jeli po štěrkové cestě k vodopádu Hraunfossar. Zajímavé, jak voda vytéká z podpovrchu.

Vpravo o kousek výš je vodopád Barnafoss.

Už se lehce šeřilo, když jsme dojeli k Tunnel de lave Vilđgelmir. Uprostřed lávového pole je díra v zemi. Držel se tu chlad a zbytky sněhu. Po žebříku na kraji jsme slezli dolů a došli až kam se dalo.


Bylo už pozdě, když jsme dojeli do kempu ve Fljótstunga. V otevřené a vytopené chatičce nikdo nebyl, šli jsme se zeptat vedle do domečku. Modrooký majitel (jako většina Islandských mužů, co jsme zatím potkali) nám řekl, že kemp otevírá až v červnu, a že většina ostatních kempů v okolí bude také zavřená. Jeli jsme dál a přemýšleli kde to ještě zkusit, ale cestou jsme uviděli pěkný travnatý plácek nedaleko u silnice v závětří, tak jsme tam postavili stan. Obecně se na Islandu dá stanovat skoro všude kromě soukromých pozemků a národních parků. Usnuli jsme hned jak jsme vlezli do spacáků.

Žádné komentáře: