sobota 23. května 2015

Island 11. den

Vstali jsme před osmou a po rychlé snídani vyrazili do údolí na pětihodinovou procházku. Počasí bylo o dost horší než předešlý den. Přeskákali jsme několik potoků a potom přešli mobilní lávky.


Zahnuli jsme ke kaňonu Hvannagil a šli kamenitým polem kam až se dalo. Na chvíli i vysvitlo sluníčko.


Když nám cestu proťala prudká říčka, obrátili jsme se zpátky a znovu hledali přechody přes řeku s příznačným názvem Krossá.




U chaty Langidalur jsme se najedli. Začalo foukat a tmavé mraky se natlačily nad údolí.

Vydali jsme se do kempu a doufali, že nezačne pršet, a že sbalíme stan v suchu. Naštěstí se to podařilo a déšť utekl kupodivu někam jinam. Do odjezdu autobusu jsme měli víc jak dvě hodiny, tak jsme vlezli do chaty vedle kempu a dali si kávu a zákusek na zkrácení čekání. Ve čtyři jsme nastoupili do autobusu a vyjeli zpátky k vodopádu Seljalandsfoss, cesta trvá hodinu a čtvrt. Za prvním brodem jsme potkali veliké stádo koní. Běželi podél autobusu a postupně jsme je předjížděli. Pěkná podívaná.

A potom nás předjelo několik čtyřkolek a tři superjeepy. Docela provoz na takové drsnější cestě. Vystoupili jsme u vodopádu Seljalandsfoss a šli se na něj rovnou podívat. Kromě toho, že je sám o sobě úžasnej, dá se jít i za něj, což je docela nevšední zážitek.



Akorát jsme byli dobře osprchovaní. Potom jsme se ještě podívali na vodopád o pár stovek metrů dál. Ten zase padá do skály-jeskyně, kam se dá vlézt, ale je to také pěkná sprcha.


Pak jsme jeli dál na západ a zahnuli od pobřeží na sever do vnitrozemí. Zastavili jsme u nádherného vodopádu Þjófafoss. Korytem řeky tekla modrá voda a na březích byla tmavá láva, moc pěkné místo v krajině.

Kousek severněji jsou kaskády Fossabrekkur.

Cestou dál jsme projeli kolem přehrady a velkého odtokového kanálu.

Trochu pršelo když jsme dojeli k přírodnímu horkému prameni Hrunilaug. Jsou tu vybudována jezírka a bylo tu obsazeno.

Ale bylo už pozdě, tak jsme jeli raději hledat kemp do nejbližšího městečka. Uvařili jsme si bramborovou kaši z pytlíku, k tomu masové koule z konzervy.

Štěpán první konzervu nemohl otevřít a o druhou se řízl do prstu. Aby nebylo smůly málo, zaslechli jsme syčení od pravé zadní pneumatiky. Vypadalo to, že jsme někde na štěrkové cestě píchli. Zkontrolovali jsme, že je v kufru funkční rezerva, ale doufali, že kolo třeba ráno nebude prázdné a slabé syčení může být z jiného zdroje v autě. Což by také nemusela být žádná výhra. Dali jsme si sprchu a šli spát po půlnoci. Venku bylo ještě šero.

Žádné komentáře: