neděle 24. května 2015

Island 12. den

Vstali jsme a jako první koukli na pneumatiku u auta. Byla naštěstí v pořádku. Tak nevíme, kde co večer syčelo, hlavně, že bylo vše v pořádku a mohli jsme pokračovat. Bylo pěkně, během chvilky jsme dojeli k vodopádu Gulfoss. Je jeden z nejnavštěvovanějších na Islandu a není se co divit. V kaňonu padá spousta vody ve třech kaskádách za sebou (11, 21 a 32 metrů). Super podívaná.




Vrátili jsme se k autu na horním parkovišti a vyjeli ke gejzíru Strokkur. Tady jsme zavzpomínali také na Yellowstone. Místní gejzír sice není tak vysoký, zato ale tryská častěji, zhruba každých pět minut.



Vyjeli jsme dál na poslední zastávku před Reykjavíkem. Prošli jsme se kolem kráteru Keriđ, je to jedno z mála míst na Islandu, kde se platí vstupné. Ne nějak vysoké, také nejde o kdovíjakou atrakci, ale líbilo se nám tu.

Potom jsme hodinu jeli do Reykjavíku, doprava před městem zhoustla (v drtivé většině aut sedí turisté). Cestou jsme se zastavili na polévku u silnice. Květáková i tradiční jehněčí vývar byly super. Dorazili jsme do guest housu a ubytovali se. Byly teprve dvě hodiny a měli jsme tak dost času na procházku po městě. Líbily se nám typické barevné oplechované domky v uličkách. Všude byla spousta turistů (slyšeli jsme i dost češtiny a slovenštiny), ale město má příjemnou přístavní atmosféru.


Následující fotka je pro ty, co viděli Islandský kultovní film 101 Reykjavík.

Podívali jsme se k moři, kde se objevuje nová zástavba a pak se zase vrátili do centra.



Došli jsme k zajímavé katedrále.


Pak jsme se vydali po hlavní třídě dolů do centra a zašli do vyhlédnutého baru Íslandski bar. Tady je možné si objednat do skleniček vzorky místních specialit. Ochutnali jsme tak velrybu minke, chuťově i vzhledem spíš červené maso než ryba. Potom papuchálka, jemné červené maso s příchutí jater. V další skleničce byla sušená ryba, která se jí s máslem. Mysleli jsme si, že nám nebude chutnat, ale naopak byla vynikající.

Ta největší specialita byla v nejmenší skleničce - šest malých kousků kvašeného žraloka Hákarl.

Čichat se k tomu moc nedá (cítíte čpavek) a chuťově je to daleko za přezrálými starými sýry a výraznou rybinou. Čerstvé maso šedého žraloka je jedovaté kvůli vylučování moči do krve, proto se zakopává na 2-3 měsíce do země, kde kvasí (v podstatě hnije) a zbaví se jedů. Potom se maso pověsí na dalších 5 měsíců na háky. Takhle vypadala Romča bezprostředně po ochutnávce. :-)

Štěpán to raději zapil místní pálenkou Brennivín, která se vyrábí z brambor a dochucuje kmínem a je doporučována k této pochutině. K tomu všemu jsme si dali dvě místní pivka. Celé to nebylo moc levné, ale dozvěděli jsme se alespoň maličko o místní kuchyni. Pak jsme se vydali zpátky do guest housu a před spaním si dali ještě medovinu.

Žádné komentáře: