pondělí 25. května 2015

Island 13. den

Ráno jsme vstali a byli natěšení na superjeep tour k Landmannalaugar, kterou jsme si na tento den předplatili už z Čech. Nešlo o levnou záležitost, ale do této vnitrozemní oblasti se jinak než pořádným terénním autem nedá dostat. V létě sem potom jezdí terénní autobus. Čekání na ulici se trochu protáhlo a pak s lehkým zpožděním dorazilo auto úctyhodných rozměrů. Upravená Toyota LandCruiser na obřích pneumatikách. Nasedli jsme (nebo spíš vylezli nahoru) a přivítali se s řidičem Jacobem. V Reykjavíku jsme ještě vyzvedli mladý páreček Američanů Andrewa a Vanesu. Za městem jsme zajeli k benzínce a koupili si sandwich na cestu. Odtud s námi jelo druhé veliké auto s turisty, řidič nám vysvětlil, že dvě jezdí i kvůli bezpečnosti (jak se ukázalo i později). Vyrazili jsme na východ od Reykjavíku a zastavili se nejdříve u vodopádů Hjálpárfoss.


Popojeli jsme kousek dál, kde je vybudovaná replika vikingského skanzenu, který se objevil ve Hře o trůny.

Odtud jsme pokračovali dál do vnitrozemí kolem několika vodních nádrží. Řidič nám povídal spoustu zajímavých věcí o Islandu a jeho obyvatelích, od historie po současnost. Dojeli jsme k cestě vedoucí do Landmannalaugar. Byla ještě zavřená kvůli sněhu, ten ale není pro superjeep překážkou. Řidič snížil tlak ve všech pneumatikách a šlo se na to. Chvilku jsme jeli ještě po štěrku a potkali dva cyklisty. Oba naši řidiči se jim pokusili další cestu rozmluvit. Vypadalo to, že neúspěšně, opravdu se chtěli dostat tam kam my. Jacob na ně ještě z okénka zavolal:" Až vyjedete támhle na ten kopec a uvidíte údolí na druhé straně, sami si to rozmyslíte." A měl pravdu, seshora byla vidět do dálky samá sněhová pole. Cesta zmizela. My jsme ale jeli dál bez problémů, auto se trochu kymácelo a byla to adrenalinová jízda, obzvlášť když jsme byli naklonění v prudších svazích. Druhé auto mělo ze začátku potíže ve stoupání, ale řidič ještě upustil pneumatiky a pak už bylo všechno v pořádku. V takovémhle autě máte pocit, že projedete všude a nic vás neomezuje.


Zajeli jsme přímo do jednoho z kráterů u cesty.

37 kilometrů uteklo rychle. Těsně před Landmannalaugar jsme přebrodili prudkou a hlubší říčku.


Za ní jsme ovšem zjistili, že na cestě dál se propadl sníh a teče tudy potok. Takhle velkou proláklinu ani tohle auto nezvládne.

Jacob to otočil zpátky, znovu přebrodil řeku a po jejím kraji (mělčím korytem) jsme jeli podél břehu a hledali místo, kde vyjet nahoru. Zanedlouho jsme ho našli a vyhoupli se na břeh. Druhé auto to zvládlo napotřetí.

Přes sníh jsme dojeli k chatkám. Tohle údolí je navštěvované turisty hlavně kvůli ryolitovým barevným horám kolem dokola, a také kvůli přírodním horkým jezírkům, kde se dá koupat. Hory byly bohužel dost pod sněhem, trochu jsme se porozhlédli a vyrazili se ohřát v horké vodě.


Opět fajn lázeň, ve které jsme si povídali s Američany. Když jsme byli dostatečně vycachtaní, převlékli jsme se a vyrazili zpět.



Nejdřív jsme zajeli k jednomu z kráterů v okolí (je zatopený a jsou v něm překvapivě ryby) a potom jsme sjeli dolů do údolí.


Tady jel Jacob krokem, protože pod sněhem byla spousta vody. Vždy když najel do hlubšího místa, zacouval a potom zkusil projet kolem. Druhé auto nás následovalo.

Už jsme byli z údolí skoro venku, když jsme zapadli. Řidič chvíli zkoušel vyjet, nešlo to, tak přišlo na řadu lano a pomoc druhého auta.

Ale ani tak jsme nemohli vyjet z dolíku zalitého vodou. Další varianta byly lopaty a odházení sněhu z pod kol. To už fungovalo a vyjeli jsme ven.

Pokračovali jsme sněžnými pláněmi a zastavili se u moc pěkného vodopádu.


Pak jsme se dostali zpátky k odbočce na silnici. Tady jsme si prohlédli další vodopád a řidiči zatím kompresory dohustili pneumatiky.


Další hodinu a půl jsme jeli zpátky do Reykjavíku. Fajn zážitek s fajn lidmi. Rozloučili jsme se a šli si uvařit v guest housu večeři. V kuchyňce jsme potkali pár Australanů z Adelaide a pěkně si povídali. Cestují s malým dítětem a další už je na cestě. Večer jsme se kompletně sbalili, další den na nás čekal let zpátky do Německa a cesta domů.
Pro zajímavost ještě přikládáme fotku Islandských peněz. Na mincích jsou většinou vyražené ryby.

Žádné komentáře: