čtvrtek 14. května 2015

Island 2. den

První noc ve stanu byla v pohodě, jen Štěpánovi bylo k ránu chladno, má přece jen tenší a starší spacák. Když jsme vstali, drobně pršelo. Uvařili jsme si čaj, sbalili naše ubytování a vyrazili na cestu. Nejdřív jsme zajeli na benzínku do Borgarnes, kde byla zdarma wifi, tak jsme rovnou zkontrolovali stav silnic, kam se chystáme jet. Mezitím se počasí ještě zhoršilo, foukal silný vítr a dost pršelo. Pokračovali jsme směrem k výběžku Snæfellsness na severozápad a málem jsme našli poklad na konci duhy. Duhu jsme totiž viděli za den asi třikrát.



Po cestě jsme ještě zastavili u Rauđamelur, to jsou bazaltové skály připomínající varhany.

Mezitím přestalo pršet a začalo se vyjasňovat. Projížděli jsme podél hor, u kterých se držely mraky a postupně začalo svítit sluníčko.

Zastavili jsme u vodopádů Kalfárvellir.

O něco dál u Barnafoss.

Pokračovali jsme po silnici na západ a všimli si kaňonu Raudfeldar u silnice. Viděli jsme turisty, jak jdou nahoru. Rozhodli jsme se, že se tam také mrkneme. A dobře jsme udělali. Vevnitř byly zbytky sněhu a dva ledopády.



Po návratu k autu jsme se najedli ze zásob a vyrazili k vyhlídce Arnastapi u moře.


Kousíček dál byla ještě zajímavější vyhlídka Hellnar.

Pokračovali jsme podél pobřeží a zastavili se na další vyhlídce na útesy.


Potom jsme chvilku projížděli skrz lávová pole.

Pak jsme dojeli k jeskyni Vatnshellir. Tento den byla poprvé otevřená po zimě. Jde o unikátní tunel vytvořený lávou a vodou. Průvodce nám uvnitř ukázal světélkující bakterie, barevné stěny od různých minerálů, stalaktity a dostali jsme i napít ledovcové vody. Sestup do 35 metrů byl zajímavý i díky točitým schodům, které vedly na dno dómu.




Popojeli jsme k Svörtulón. Tady jsme došli skrz skály na pláž s černým pískem.


Jeli jsme dál lávovým polem porostlým mechem k vodopádu Svödufoss.

Potom k vodopádu Bugsgil.

Počasí se neustále měnilo, ale ze silnice, po které jsme jeli podél fjordů, byly úžasné výhledy. Mrkli jsme se k vodopádu Kirkufellsfoss. O kousek dál je pěkný Grundarfoss.




Potom jsme projížděli mezi lávovými poli Snæfellsness.

Večer jsme ještě potřebovali ujet 162 kilometrů do kempu, který už je na západních fjordech. Cestou jsme se zastavili v městečku Búdardalur, kde jsme si všimli obchodu u silnice a nakoupili pár věcí. Vylezli jsme z krámu a podívali se před sebe na svah nad městem a tam padal obrovský vodopád - to se vám může stát asi jenom na Islandu.

Dojeli jsme do kempu v Reykhólar.



Postavili jsme stan a ještě jsme se prošli po mokřadech v okolí. Objevili jsme malý termální pramen. Je super, když si můžete nabrat teplou vodu na mytí nádobí v přírodě.

Kemp bohužel moc nefungoval, záchody i sprchy byly zamčené. Většina kempů je ještě v květnu zavřená. Takže druhý den bez sprchy, ale nedalo se nic dělat.

Žádné komentáře: