pátek 15. května 2015

Island 3. den

Ráno byla pěkná zima a vítr se docela opíral do stanu. Sbalili jsme si věci, uvařili čaj do termosky a vyrazili do západních fjordů. První část cesty byla nezpevněná, ale v dobrém stavu. Přesto bylo řízení náročné, hlavně kvůli občasným dírám a "blind heads". To je horizont silnice, za který není vidět, většinou vrchol kopce, kde se mohou potkat 2 auta. Ale místní se starají velmi dobře i o tyto štěrkové cesty, když jsou hezky uválcované, můžete jet 70 až 80 km/h. Vjeli jsme do fjordů a začali stoupat po úbočích. Otevíraly se nám nádherné pohledy do dálky. Drsná neobydlená příroda, počasí bylo každou hodinu jiné, ale byla to nádhera. Z úbočí padaly vodopády i díky tajícímu sněhu, jehož zbytky pokrývaly vrcholy hor.


V jednom z průsmyků jsme si nahoře prohlédli přístřešek pro stav nouze.

Nezpevněnou cestu vystřídala nová asfaltka a hned se jelo lépe.

Ale ne nadlouho. Dostali jsme se do čerstvě otevřeného úseku po zimě. Zbytky sněhu byly na cestě i kolem ní, občas pořádně mohutné.




Před polednem jsme dorazili k vodopádu Dynjandi. Už zdálky vypadal majestátně. Je 100 metrů vysoký a výstup k němu nebyl náročný. Cestou nahoru je několik menších vodopádů, které jsou moc pěkné (jakokýkoliv z nich by byl v Čechách zpoplatněn vstupem) a postupně jsou větší a větší, až jsme dorazili pod Dynjandi. Ten je strčí do kapsy. Chvíli jsme se kochali a potom seběhli zpátky k parkovišti.




Měli jsme hlad, postavili jsme vodu na vařič a "uvařili si" yum yum krevetovou polévku, tu nejlepší na cesty :-).

V potoce jsme si umyli ešusy a přitom vyplašili místní ptactvo.

Pokračovali jsme dál k Hrafnseyri, kde je skanzen, zachovalá obydlí z dřívějších dob, kdy se domečky izolovaly trávou.



Něco podobného jsme viděli v Norsku. Za dalších 62 náročných kilometrů přes průsmyk jsme dorazili do městečka Ísafjörđur.




Tady jsme nakoupili v řetězci supermarketů Bónus. Všimli jsme si, že pravá zadní pneumatika je podhuštěná. Na benzínce jsme všechny dohustili. Auto také bylo z nezpevněných cest hodně špinavé, vedle vzduchu byla samoobslužná myčka zadarmo, tak jsme jí využili. Vyrazili jsme k místu Osvör, vede sem tunel skrz horu 5,5 kilometrů dlouhý. Dokonce je uvnitř křižovatka a odbočka k pobřeží. Hned za jeho koncem je skanzen s domečky bývalé rybářské vesnice. Platí se tu vstup, ale nikdo ho nevybíral.

Potom nás čekalo 260 km k jednomu z dalších vodopádů. Naštěstí většina po asfaltce. Až na konci jsme odbočili na nezpevněnou cestu, abychom zanedlouho zjistili, že odbočka k vodopádu je zavřená.



Vrátili jsme se tedy zpět na asfaltku a dojeli kousek do Drangsnes, malého městečka u moře na konci fjordu. Natankovali jsme u samoobslužné benzínky (zatím všechny měly přesně stejnou cenu), našli jsme kemp a postavili stan. Vrátili jsme se zpátky k ulici, kde jsou horké bazénky se sprchou přímo u moře s parádním výhledem. A ještě k tomu zadarmo. Naložili jsme se do teplé vody a kochali se. Štěpán si otevřel místní pivo Viking. Kolem létali racci a další opeřenci, v dálce se na fjordech leskl sníh a moře šumělo. Tohle jsou momenty, které nikdy nezapomeneme.


Když jsme byli už pěkně prohřátí, přeběhli jsme zpátky do sprch a pak dojeli kousek do kempu. Ten má pěkné zázemí. Čisté záchody a sprchy, umývárna. Všude odemčeno, vytopeno a nikde nikdo, jen my dva. Fajn ubytko. Majitel se zanedlouho objevil, přátelský chlapík původem z Jemenu, se kterým jsme si povídali o Islandu. Dal nám i jeden cestovatelský tip na později. Umyli jsme nádobí a šli spát.

Žádné komentáře: