neděle 17. května 2015

Island 5. den

Ráno byla zima (už tradičně), ale hlavně pršelo. Rychle jsme sbalili stan a vyrazili dál. Po pár kilometrech jízdy se počasí náhle změnilo, za průsmykem vysvitlo sluníčko. Dojeli jsme k jezeru Mývatn a zastavili se u pseudokráterů Skútustađagigar.

Pokračovali jsme autem podél jezera a zaparkovali u malé rezervace Höfdi na východě. Tady vede stezka s výhledy na lávové skály. Ve vodě bylo hodně ptactva. Kromě toho se na nás také vrhly mraky pakomárů.




Přidali jsme do kroku a vylezli na malou vyhlídku.

Odtud jsme se vrátili k autu s pokračovali dál na severovýchod. Dojeli jsme k lávovému poli Dimmuborgir. Toto jméno si také vzala norská metalová kapela, kterou Štěpán viděl v Belgii na Graspop Metal Meetingu. Vyrazili jsme na pěší okruh skrz lávové útvary.


Nejprve jsme došli ke Kirkja, tubě ve ztuhlé lávě.



Potom jsme se vraceli náročnější cestou mezi skalami. Takhle nějak si představujeme Mordor z Pána Prstenů. Viděli jsme několik dalších tunelů a jeskyní. Super místo a dobře označené stezky.






Došli jsme zpátky k parkovišti a Štěpán si došel na záchod za 200 ISK (zhruba 50 Kč). Samozřejmě se dalo platit kartou.

Popojeli jsme jenom kousek dál a dali si výstup na kráter Hverfjall.


Seshora byly bezvadné výhledy do kraje a i na jezero Mývatn.


Pohledy dokola neomrzely.





Sestup dolů po jiném úbočí byl trochu prudší.

Kousek dál je hodně zajímavé místo - rozhraní dvou litosférických desek, severoamerické a euroasijské. Uprostřed planiny je vidět jejich zlom, na několika místech se dá vlézt dolů, kde jsou jezírka s horkou vodou (kolem 45 stupňů). Dřív se tam lidé koupali, ale to byla oblast méně tektonicky aktivní a voda nebyla tak horká.




Teď je koupání zakázané, ale parta Američanů to ignorovala. Ale neviděli jsme jestli tam nakonec vlezli, protože to bylo opravdu dost horké. Pokračovali jsme autem na východ ke kráteru Krafla. Poslední erupce této sopky byla v roce 1984. Konec silnice před parkovištěm byl ještě pod sněhem a i jezírko (zatopený kráter) pokýval led.

V údolí vedle jsme u silnice zahlédli vtipné odpočívadlo. Voda ze sprchy byla samozřejmě teplá. Štěpán odklopením prkénka zjistil, že záchod již byl použit, jenom jaksi není průtokový. O kus dál je elektrárna, která využívá horkou sopečnou vodu. V celé oblasti jsme pořád cítili síru.

Chtěli jsme se ještě podívat na jedno sopečné pole, ale bylo celé pod sněhem. Letos končí zima na Islandu později.

Dojeli jsme k Hverarönd, aktivní oblasti, kde unikala síra a v malých bahenních jezírkách to bublalo.




Vzpomněli jsme si na Yellowstone.


Po procházce jsme zamířili k termálním koupelím Mývatn. Teploměr ukazoval 8,4 stupně, trochu pršelo a foukal vítr. A my jsme se naložili do horkého jezírka. Tohle koupání nás baví, vydrželi jsme se máčet hodinu.

Vylezli jsme ven a mezitím se docela rozpršelo.

Dojeli jsme do městečka Reykjahlíd a zašli do hospůdky Gamli Bærin a ochutnali místní kuchyni. Romča si dala lososového burgra a Štěpán jehněčí polévku. Obojí bylo super i když drahé.

Po kávě už byl čas řešit přespání. Venku pořád pršelo, v kempu se nám nechtělo v dešti stavět stan na promáčenou trávu. Zeptali jsme se na jinou variantu ubytování, ale nabídli nám pokoj za cca 4 tisíce Kč na noc. Raději jsme se jeli poptat jinam. Nakonec jsme zaplatili za chatičku u jezera poloviční cenu. I tak to bylo drahé. Přeuspořádali jsme si všechny věci v autě a šli spát do povlečené postele po čtyřech nocích ve stanu a ve spacáku.

Žádné komentáře: