středa 20. května 2015

Island 8. den

Vstali jsme brzo, venku pršelo, uvařili jsme si čaj a najeli znovu na silnici č. 1 západním směrem (tady jí říkají ring road - okružní cesta, protože vede kolem ostrova). Dojeli jsme k písčitému výběžku do moře Stokksnes. Před vjezdem je viking cafe a chlapík, kterému tenhle kus země patří, vybírá vstupné. Moc se nám nechtělo platit za něco, co nevíme jak bude vypadat, zkusili jsme se vymluvit, že nemáme hotovost, ale pohotově nabídl terminál pro platbu kartou. A nakonec jsme nelitovali. O kus dál jsme si prohlédli filmaři vytvořenou vikingskou vesničku, která se objevila v roce 2009 ve filmu Vikings.





Z dálky vypadá dost věrohodně, ale při bližší prohlídce je vidět, že ne všechno je ve skutečnosti dřevo, kámen a kov. Vzadu je celá umělá skála, kterou filmaři zakryli pozůstatky kamenného stavení. Už trochu začala podléhat času a Islandskému počasí.


Vrátili jsme se k autu a ještě dojeli na písčitý výběžek. Černý písek nám připomněl Bali a Stromboli, ale hory v pozadí tuto scenérii dělají jedinečnou.


Až na konec výběžku se nesmí, je tam brána a NATO tu má radar.

Vyjeli jsme dál na západ, pořád pršelo. Dorazili jsme do městečka Höfn a v obchoďáku nakoupili pár věcí k jídlu. Pokračovali jsme po jižním pobřeží a odbočili k ledovci Vatnajökull. Cestu bohužel brzy přetínal brod, přes který jsme si s malým autem netroufli. Ale hned vedle bylo několik horkých bazénků, sprcha a převlékárna. Drobný poplatek se vhazoval vedle do kasičky. Neodolali jsme a naložili se do vody. Venku byly 3 stupně a pršelo, ale nám bylo krásně.

Když jsme byli dostatečně prohřátí, pokračovali jsme k ledovci Flaajokul. Kamenitá cesta 8 km dlouhá byla náročná na řízení a skoro jsme to chtěli vzdát. Naštěstí jsme dokodrcali na konec v pořádku a už pěšky přešli lanový mostek k ledovci, kde jsme se chvíli kochali.


Vrátili jsme se k autu, dojeli pomalu znovu na asfaltku a vyrazili dál na západ.


Postupně přestávalo pršet, když jsme zastavili u ledovcové laguny Jökulsárlón. Nádherné místo, velké i malé ledové kry plavaly po hladině. Takhle modrou barvu ledu jsme viděli jenom v Norsku a na Zélandu.









Přejeli jsme most přes úžinu, kterou vytéká ledovcová řeka a ještě zabočili k moři. I tady bylo co pozorovat.



Navečer jsme se rozhodovali, jestli už jet do kempu, ale měli jsme náskok, tak jsme se rozhodli pro pěší výlet. Odbočili jsme na další kamenitou cestu a krokem dojeli dva kilometry od silnice. Na konci začíná pěší stezka k jednomu z nejvyšších vodopádů na Islandu Hangandifoss. Přesto o tomhle místě moc lidí neví, my jsme na něj narazili náhodou na internetu. Také tu žádní turisté nebyli a i stav příjezdové cesty tomu odpovídal. Pěšinka se vinula mechem, nízkými keři a lišejníky vzhůru po úbočí rozeklaného kaňonu.


Na déšť už jsme si zvykli a soft shellové oblečení fungovalo bezvadně. Přeskákali jsme přes jeden potok a brzy jsme se dostali výš do kaňonu. Zanedlouho jsme došli až k místu, odkud je ze skály vidět celý kaňon i vodopád Hangandifoss. Úžasná scenérie. Nad kaňonem byl mlhavý opar, kolem kroužili racci a voda padala z výšky 126 metrů dolů. Tohle místo nás hodně dostalo.




Vrátili jsme se k autu a vyjeli směrem ke kempu Skaftafell. Cestou jsme ještě zastavili u travnatého kostelíka.

V kempu už byla po sedmé hodině zavřená recepce, ale fungoval automat na karty, kde jsme si zaplatili pračku a sušičku. Uvařili jsme si instantní bramborovou kaši a k té si otevřeli místní konzervu masových koulí s rajčatovou omáčkou. Jíst se to dalo, hlavně to bylo teplé, ale Romča měla stále žaludeční problémy, moc toho nesnědla a šla brzy po jídle spát. Ještě večer přišla ke stanu dvojice, která obcházela kemp a vybírala poplatek za noc. Zaplatili jsme kartou.

Žádné komentáře: