sobota 15. srpna 2015

Liechtensteinsklamm, Eisriesen Welt, Schafberg

Brzo ráno nás budila pořádná bouřka. Vstali jsme v osm a seběhli dolů do restaurace na snídani. Čerstvě rozpečené housky byly super. Vyjeli jsme k soutěsce Liechtensteinsklamm. Zaparkovali jsme na parkovišti vedle šedivého Forda, ze kterého vystoupil starší páreček Rakušáků. Vyrazili k soutěsce před námi, ale zapomněli dokořán otevřené dveře u řidiče. Štěpán je zabouchnul, doběhli jsme je a upozornili. Poděkovali a nezbývalo jim než se vrátit. My jsme došli ke kase a vyrazili do soutěsky. Po dřevěných chodnících jsme stoupali vzhůru průrvou mezi skalami. Po dešti bylo hodně vody a říčka pod námi burácela.




Prošli jsme tunelem a na konci cesty se před námi vynořil hezký vodopád.


Když jsme se na něj dost vynadívali, vyrazili jsme zpátky dolů. Určitě jedna z nejhezčích soutěsek, co jsme v Rakousku viděli. I když Vorderkaserklamm a Seisenbergklamm se nám také moc líbily. Pokračovali jsme autem na sever a za hodinu jsme byli u Eisriesen Welt. Je to největší ledová jeskyně na světe. Od parkoviště se jde chvíli vzhůru pěšky, potom lanovkou nahoru a pak ještě vzhůru tunelem a chodníkem skrz skálu. Výhledy do údolí byly super.



Hned u vstupu už člověk cítí chlad a šla nám pára od pusy. Na prohlídku jsme dostali karbidové svítilny.

Průvodce pravidelně zapaloval hořčíkový drát, který velmi jasně svítí. Vystupovali jsme po schodech obří jeskyní. Její první kilometr (z celkových 45) je přístupný. Led uvnitř nikdy úplně neroztává a na některých místech je tlustý i 24 metrů. Ze stropu dolů byly čtyři velké ledové stalagnity. Nahoře v nejvyšším bodě jeskyně jsme procházeli kolem nádherných ledových útvarů i jezera. Kousek cesty také vedl skrz vysekaný ledový tunel. Hodně zajímavé místo.

Před cestou dál jsme si ještě dali v nedaleké restauraci gulášovou polévku a místní jablečnou limonádu Almdudler. Vyhlídka na údolí byla parádní, o kus níž je také pěkný hrad Werfen.


Pak jsme spěchali, abychom dojeli do městečka St. Wolfgang im Salzkammergut. Navigace nás vedla po úzké klikaté silničce přes vrchol hory. Platilo se tu mýtné 10 €. Dorazili jsme do městečka akorát před třetí hodinou a stihli vláček, který nás vyvezl na horu Schafberg. Parní mašinka překonává převýšení i 26% díky ozubeným kolejím.

Nahoře se bohužel držel ze severní strany mrak, ale i tak stály výhledy do horské krajiny za to.




Dali jsme si džus a radlera a vyrazili vláčkem zase dolů. Krátce jsme se prošli u jezera s nádherně čistou vodou.

Večer jsme se ubytovali v Haus Dachstein Schnitzer, příjemném penzionu se skvělou paní domácí. K večeři jsme si zajeli do centra v blízké vesnici a v jedné restauraci jsme si dali výtečné těstoviny s krevetkami a zeleninové knedlíky se sýrem.

Snídaně v penzionu byla fajn, ale počasí bylo špatné, takže jsme zamířili zpátky do Čech. Na dálnici se nám naskytl ještě jeden pěkný pohled na Dachstein.

Cesta byla dlouhá přes pět set kilometrů a se zastávkami trvala skoro šest hodin. Dojeli jsme za rodinou do Třebestovic a pak se stavili také v Milčicích.

Žádné komentáře: