neděle 25. června 2017

Azory 10. den

V neděli ráno jsme vyrazili znovu k Lagoa do Fogo. Už zdálky bylo vidět, že vrchol vedle je bez mraků. Podívaná z vyhlídky byla moc pěkná.




Pak jsme sjeli k vesničce Remédios a odtud se vydali na pěší túru. Cesta vedla nejdřív vzhůru po silnici. Vlevo od nás byly vidět města na pobřeží - Lagoa a Ponta Delgada.


Pak jsme došli k prvnímu tunelu. Byl docela nízký a uvnitř jsme si museli svítit mobilem.

Za ním jakoby začínal jiný svět. Spousta vegetace, kterou se vinula naše cestička.

Přešli jsme starý akvadukt a pokračovali údolím.



Odbočili jsme na úzký mostek.

Konec treku byl u Janela do Inferno - jeskyně, ze které padá malý vodopád.


Pěkné místo. Odtud jsme se vraceli zpět a odbočili do dalšího údolí. Čekaly nás ještě další dva tunely. Za prvním jsme se najedli.


Adélka se v nosítku počurala a plenka bohužel všechno neudržela. A věci na převlečení zůstaly v autě, takže jsme jí sundali tepláčky a dál byla jenom v plínce.
Poslední tunel byl nejdelší a nejnižší (jenom metr padesát), Štěpánovi se šlo s nosítkem na zádech a v podřepu docela těžko. Za tunelem byla opět úplně jiná krajina - pastviny s kravami. Vedle cesty pod kořeny stromu byla ukrytá geocashka.


Adélka se za chvilku podruhé počurala. Bohužel díky nosítku to opět proteklo. Přešli jsme pastviny a otevřel se nám výhled na Lagoa a Ponta Delgada.


Pak už jsme došli k autu a byli jsme docela unavení po 7,3 km.
Dojeli jsme ještě nakoupit pár věcí do obchoďáku - likér a porstké domů. Adélce se líbilo u piv a chvíli nám trvalo, než jsme jí odtud dostali.

Navečer jsme se zchladili v bazénu.


Adélka si pak zdřímla a vyrazili jsme na večeři do restaurace Pescador. Jenomže Štěpán se spletl, chtěli jsme do restaurace Paladares. Otočili jsme auto a ze severního pobřeží vyrazili na jižní. Adélce se v autě vůbec nelíbilo (hlavně v dětské sedačce). Dorazili jsme na místo jenom abysme zjistili, že mají zavřeno.
Zkusili jsme tedy restauraci kousek v Lagoa, kde už jsme jednou byli. Cestou úzkými uličkami nás zablokoval místní festival. Couvat zpátky nebyla sranda ani se zadní kamerou. Když jsme konečně dojeli na místo oklikou, restaurace byla také zavřená.
Rozhodli jsme se pro Bar Caloura vzdálený dalších 15 minut a tentokrát jsme si ověřili, že mají otevřeno. Dorazili jsme na parkoviště vedle a před restaurací byla menší fronta (a i po celou dobu naší večeře). Naštěstí to rychle utíkalo a brzy jsme byli vevnitř. Číšník nám ukázal "catch of the day", tedy ryby, které byly zrovna k snědení. Nejdřív jsme si jako předkrm dali krevety (Adélce napoprvé moc chutnaly), a potom ryby barracuda a mullet. Pořádná porce a skoro bez kostí, super. Zapíjeli jsme lehce šumivým zeleným vínem - vinho verde Estreia.


Bezvadná večeře, akorát domů jsme dorazili skoro za tmy a Adélka šla spát později než obvykle.

Žádné komentáře: