sobota 17. června 2017

Azory 2. den

Ráno jsme vyrazili autem na západ ostrova. Cestu do kopců nám zpomalilo stádo krav.

Zastavili jsme na první pěkné vyhlídce do kraje.

Pak jsme si o kousek dál prohlédli starý akvadukt.


Pokračovali jsme vzhůru k jezeru Lagoa do Canário. Od parkoviště jsme šli pěšky 2 km pěkným lesem na vyhlídku Miradouro Da Boca Do Inferno.


Vyhlídka je úžasná. Naskytl se nám nádherný pohled doprostřed bývalé sopky. Teď tu jsou tři jezera a my se dívali na dvě z nich - Lagoa Azul a Lagoa de Santiago. Nádherné místo a po ránu tu nebylo moc turistů.




Vrátili jsme se k autu, kousek od parkoviště jsme si ještě prohlédli Lagoa do Canário.

Adélce se výlet také moc líbil. Dojeli jsme na další vyhlídku na jezero Azul.

Pak jsme pokračovali na nejznámější vyhlídkové místo na Azorech - Sete Cidades. Tady nebylo skoro kde zaparkovat, všude spousta lidí. Ale je odtud naprosto úžasný pohled na jezera Verde a Azul. Každé z nich má jinou barvu vody a všudypřítomné kytky panoráma jenom vylepšují.

Hned vedle je opuštěný hotel. Šlo o špatnou francouzskou investici v 80. letech, předpokládala se mnohem větší návštěvnost ostrovů, ale tehdy ostrovy mnoho lidí neznalo. Po pouhém roce fungování byl hotel Monte Palace uzavřen. Nyní se dá vylézt na jeho střechu pro vyšší výhled. Romča se tam šla podívat, Štěpán zůstal dole s Adélkou.


Pak jsme pokračovali nezpevněnou cestou po západním okraji kráteru. Jezdí se tu really (vlevo propast vpravo propast, takže pro šílence). Nám se naskytly další krásné pohledy na vnitřek kráteru a jezera. Jenom vyhýbání se protijedoucím autům nebyla na úzké cestě sranda, naštěstí tu moc lidí nejezdí.



Potom už jsme sjeli přes západní hranu a zamířili k pobřeží. Měli jsme hlad, zastavili jsme se v jedné z vesnic a našli něco jako jídelnu. Ohřívané jídlo pro skupiny bylo fajn (obzvlášť smažené křupavé sardinky) a moc nestálo. Pak jsme dojeli na vyhlídku Miradouro Da Ilha Sabrina. Je to nejzápadnější místo ostrova São Miguel.

Pokračovali jsme podél pobřeží na sever a zastavili na další vyhlídce Miradouro Ponta Escalvado.

Pak jsme dojeli do Mosteiros, tady je přírodní koupání, bazének naplňovaný přílivem. Chtělo se nám vykoupat, ale s Adélkou by to po žebříčku nešlo. Dali jsme si alespoň limču ve stánku opodál.

Potom už jsme zamířili zpátky domů a cestou zastavili na několika vyhlídkách u silnice.


Chvilku jsme se pocachtali s Adélkou v bazénu a pak vyjeli na večeři do Restaurante Da Associacao Agricola. Zrovna tu probíhalo něco jako Země živitelka - všude zvířata a stroje. Vlezli jsme do prázdné restaurace a čekali, obsluha byla pomalá. Na menu je na prvních čtyřech stránkách jenom hovězí. Štěpán si objednal místní Azorské pivo (fajn Especial Melo Abreu) Romča víno z nedalekého společného ostrova Pico (trochu sušší) a k jídlu steak s maracujovou omáčkou a burger. Místo burgera tady ovšem servírují jenom mleté maso s vajíčkem a paprikou a všeho je pořádná nálož. Hranolky se podávají také ve velkém množství a nesolené. Pro masojedy perfektní místo, navíc místní hovězí je super. Jenom na burger bylo maso možná až moc libové, tučnější je lepší pro výraznější chuť.

Prošli jsme se ještě venku a ukázali Adélce "značkové" krávy a býky na okolních výstavách.

Fajn den, jenom jsme se oba docela spálili, Adélku jsme stihli namazat, ale sebe ne.
Adélka se večer v nestřežené chvíli stihla podívat do tátovy peněženky.

Žádné komentáře: