neděle 18. června 2017

Azory 3. den

Vstali jsme se sluncem a dali si ovocnou snídani (Adélka dostala čerstvé jahody z místního skleníku vedle vily). Jedna z želv utekla z jezírka před apartmánem, dali jsme jí zpátky do vody. Sbalili jsme si pár věcí na výlet a vyjeli na severovýchod. U pobřeží je pěkná vyhlídka Miradouro Da Santa Iria.

Pak jsme dojeli k čajovým plantážím Chá Gorreana. Azory jsou jediné místo v Evropě, kde se pěstuje čaj. Gorreana vyrábí zelený Hysson a černý čaj Broken Leaf v bio kvalitě bez jakýchkoliv chemikálií a práškování. I když bylo docela brzo, už tu byl autobus turistů. Prošli jsme jsme si malou výrobnu a pak jsme se posadili do kavárny, kde je možné zadarmo ochutnat čaj. Nejsme odborníci, ale byl moc dobrý a osvěžující, navíc nepotřeboval vůbec osladit. Pak jsme dali Adélku do nosítka a vyrazili na výlet skrz čajové plantáže. Moc pěkné místo, každý pohled do kraje byl trochu jiný a jinak zajímavý.


Před polednem bylo docela vedro a cesta do kopce nám dala zabrat. Sestup byl příjemný a nabídl nám další výhledy na řádky čajových keřů.




Na oběd jsme si našli na mapě nejbližší restauraci s dobrým hodnocením. Zaparkovali jsme v malé vesnici hned vedle, na zahrádce a na baru vevnitř seděli typičtí hospodští štamgasti, které potkáte všude. Obsluhující číšník byl ale fajn a otevřel nám dveře vedle do restaurace, která zrovna otevírala. Najednou jiný svět oproti hlučnému baru. Nabídl nám tradiční portugalské Cozido (směs masa a zeleniny) a grilovanou chobotnici. Vynikající oběd a hlavně pořádná porce. Spláchli jsme to pivkem a místní maracujovou limonádou Kima.


Pak jsme vyjeli k dalšímu kráteru na východu ostrova. Je tu jezero Furnas a stejnojmenné městečko. Náš cíl byly lázně Poca Da Dona Beia. Vyvěrá tady sopečná sirná voda a v několika bazéncích si můžete užít 39 stupňů a pak se třeba ochladit v osmadvaceti. Adélka vodu miluje a tak si pobyt moc užila.


Když jsme byli dost prohřátí, vyrazili jsme po jižním pobřeží zpátky do hlavního města Ponta Delgada, abychom nakoupili. Zkusili jsme jiný obchoďák, ale neměli tam takový výběr ovoce, takže jsme přejeli do 500 metrů vzdáleného Solmaru, kde už jsme nakupovali. Ještě jsme si dali kafe a klasické sladké tartíky.

Domů jsme dorazili docela unavení, ale bazén nás rozproudil a osvěžil.

K večeři jsme si nakrájeli místní sýr a vypili lahvinku vína, také z nedalekého Azorského ostrova Pico.

Žádné komentáře: