pondělí 19. června 2017

Azory 4. den

Ráno trochu pršelo.

Posnídali jsme papáju a vyrazili na výlet na východ a doufali, že nezmokneme, předpověď byla 50/50. Zastavili jsme na vyhlídce Miradouro do Salto da Farinha. Odtud jsme chtěli jít na výlet dolů k vodopádu, ale už z dálky bylo vidět, že voda nepadá.

Pak jsme popojeli kousíček dál a vyrazili dolů do soutěsky k jezírku Poço Azul.

To nám připomnělo jezírko na Madeiře nebo v Austrálii. Pěkný výlet.


Potom jsme jeli podél severního pobřeží dále na východ. Zastavili jsme se v Parque Da Natural Dos Caldeiroes. Je tu jeden přírodní vodopád a dva umělé. Celé údolí je krásně udržované.




V kavárně nahoře u vstupu jsme si dali kafe a vzápětí jsme zjistili, že Adélka pročurala tepláčky, protože seděla nakřivo v nosítku. Přebalili a převlékli jsme jí a vyrazili dál. Byl čas oběda, našli jsme restauraci v Lomba da Cruz. V těchto malých městečkách nebo vesnicích to vypadá vždy podobně - bar, vedle jídelna, kde se i něco prodává a vzadu restaurace. Měli tu polední meníčko za 7€ a bylo fajn. Ke stolu vedle si sedli tři chlapi, jeden z nich byl kdysi v Praze. Chvíli jsme se zapovídali a dostali jsme několik tipů kam se podívat na ostrově a jaké víno ochutnat.

Dojeli jsme do Nordeste, kde jsme si prohlédli hezký kostel.

Pokračovali jsme k vyhlídce Miradouro Da Ponta Do Arnel, podle názvu výhled na maják.

Pak jsme chtěli sjet k pobřeží, ale silnice byla v jedné zatáčce propadlá.

To už jsme projížděli přes východní pobřeží a vyjeli jsme na další vyhlídkové místo s pěkným parkem Miradouro Da Ponta Do Sossego.



Následovala Miradouro Da Ponta Da Madrugada.

Pěkná byla i vyhlídka Miradouro de Água Retorta na městečko dole.

Pak jsme vyjeli do pořádného kopce na nejlepší vyhlídku.



Pak jsme stoupali do kopců k Furnasu. Ve městě jsme se chvilku zastavili, aby si Adélka protáhla nožičky. Prošli jsme si několik sirných pramenů přímo v centru.


Pak jsme sjeli na jižní pobřeží a zastavili se u kostelíku a na vyhlídce na město Miradouro Vila Franca do Campo.


Na ostrově São Miguel cesta utíká vůbec rychle, žádné dlouhé vzdálenosti, davy turistů nepotkáte, vstupy do parků se většinou nevybírají (zatím), klima je příjemné, všude pořád něco kvete a to i vedle silnice, jídlo je výborné, místní vlídní...
Dojeli jsme domů v půl sedmé, přivítal nás páv v jedné z voliér.

Zatím nejdelší cesta do vzdálenějších míst, ale další pěkný den.

Žádné komentáře: