pátek 23. června 2017

Azory 8. den

Ráno jsme posnídali pečivo a vyrazili na východ. Chtěli jsme konečně zdolat nejvyšší vrchol ostrova, Pico de Vara, 1103 metrů. Předpověď konečně vypadala dobře, ale cestou na parkoviště 680 metrů nad mořem bylo pořád zamračeno. Přezuli jsme se do pevných bot, táta nabral Adélku na záda a šlo se.

Cesta na vrchol je dlouhá 3,5 km a potřebovali jsme zdolat převýšení 423 metrů. První část vedla lesem a pěkně pořád vzhůru, takže jsme se docela zadýchali. Adélka usnula a hlavička jí visela na stranu, podložili jsme jí mikinou.


Pak jsme došli na hřeben, po kterém to bylo chvíli dokonce po rovince.

A pak nás čekalo závěrečné stoupání, cesta byla navíc hodně rozbahněná.






Počasí se postupně zlepšovalo a nahoře na nejvyšším místě jsme byli odměněni pěknými výhledy, ale vždy jen na chvilku, mraky se pořád přelévaly přes vrchol.




Najedli jsme se a Adélka dostala také svojí skleničku.


Cestou dolů vysvitlo sluníčko naplno, mraky zmizely a užívali jsme si výhledy.






K autu jsme se vrátili docela unavení, ale jsme rádi, že jsme to dali i s Adélkou. Sjeli jsme k moři do městečka Maia, uvažovali jsme, že se vykoupeme, ale dost foukalo a do vody se nám nechtělo. Dali jsme si tedy relax na baru a pozorovali moře a pobřeží.


Od barmanky jsme se dozvěděli nové portugalské slovíčko - galão, kafe s mlíkem. Tady se totiž pije hodně jenom samotné silné kafe. A hodně lidí tu také kouří.
Navečer jsme se ještě stavili na dalších pěkných místech u pobřeží.



Cestou zpátky domů jsme ještě zastavili na druhé čajové plantáži Porto Formosa. Oproti Chá Gorreana není tohle místo tak turistické, je tu klid a výborný čaj si můžete vychutnat v pěkných prostorách.




Zastavili jsme na poslední vyhlídce kousek od našeho ubytování.

Pak jsme strávili chvíli u bazénu, který byl teplejší oproti předchozím dnům. Voda nás příjemně osvěžila, ale šli jsme spát brzy, byli jsme dost unavení.

Žádné komentáře: