pátek 16. června 2017

Přelet na Azory

Ráno jsme vstali v sedm a sbalili si věci na další let. Měli jsme ještě volné dopoledne, a tak jsme vyrazili do města. S kočárkem to v Lisabonu není moc lehké - úzké chodníky a schody. Došli jsme na náměstí Praça Dom Pedro a nedaleko jsme si našli kavárnu na snídani. Romča si cestou všimla 10€ válejících se na chodníku, takže snídaně (sladký tart, kafe a bezvadný ovocný salát) byla zadarmo.



Pak jsme došli hned vedle k výtahu Elevador de Santa Justa, který spojuje stejnojmenou ulici v centru města s náměstím Carmo na kopci. A funguje v rámci veřejné dopravy. Inženýr tohoto výtahu studoval u Eiffela, což je na první pohled zřejmé.

Nahoře ve 45 metrech je hezký výhled na město.





Když jsme se dost vynadívali, přešli jsme vedle do muzea Arqueológico do Carmo. Jsou to zbytky kostela z roku 1389. Pěkné místo. Ve vnitřní části jsou dvě mumie dovezené z Peru.


Před jedenáctou už jsme se museli vrátit na ubytko a vyrazit na letiště.

Cestou jsme se dozvěděli, že náš let bude o hodinu zpožděný. Štěpán se asi nemůže zbavit té letecké smůly, kterou chytil cestou do Barcelony. Terminál 1 v Lisabonu je docela nepřehledný, nakonec jsme se museli zeptat, kde je náš check-in (nemohli jsme se totiž check-inovat online). Cedule vám sice ukazují, že přepážky 14 až 69 jsou rovně, ale musíte přitom odbočit doprava. Našli jsme číslo 39 a dali kufry na pás. Pak nám zaměstnankyně řekla, že s Adélky nosítkem musíme na nadrozměrnou přepážku. Zajímavé je, že v Praze nosítko nadrozměrné nebylo. Prošli jsme přes security, Adélka dostala od obsluhy nafouknutou rukavici a zanedlouho potom usnula. Našli jsme si něco k jídlu v odletové hale (bistro s pomalou obsluhou a podprůměrným burgerem, akorát pivo bylo fajn). Pak jsme si ještě o kus dál u Paula spravili chuť tradičním dezertem Pastel de nata a kávou. Potom jsme už zamířili k letadlu směr Ponta Delgada na Azorech. U brány jsme zjistili, že nám zaměstnankyně nedala visačku na kočárek. Takže i když jsme měli přednostní odbavení, museli jsme čekat na vyřízení. Pak nás dovezl autobus k letadlu. Neměli jsme sedadla vedle sebe, ale podařilo se nám je vyměnit. Uvnitř letadla bylo na padnutí, asi jako když vlezete do auta, které zůstalo přes poledne na slunci. Klimatizace jela naplno, ale protože byla zapnutá pozdě, chvíli to trvalo než se vnitřek kabiny vychladil. Let už byl naštěstí v pohodě a byl o malinko kratší než z Prahy do Lisabonu.


Přistáli jsme po hodině a padesáti minutách. Dosednutí nebylo vůbec hladké, letadlo se těsně před přistáním trochu propadlo a tvrdě narazilo koly podvozku o přistávací plochu. Většina cestujících se dost lekla a pak úlevou zatleskala. Adélka řekla "bác!" a pak taky tleskala.

Na Azorech je další časový posun o hodinu méně (tedy -2 oproti Praze). Vyzvedli jsme si nadrozměrné nosítko na naši malorozměrnou Adélku, kufry a v půjčovně auto - podobný Ford Escort jako na Islandu s trochu modernější výbavou (asistent rozjezdu do kopce a zadní kamera). Akorát jsme museli ještě doplatit drahé pojištění. Od půjčovny jsme vyrazili nejdřív na nákup do obchoďáku. Exotické ovoce tu je hodně levné, takže jsme začali skládat do košíku co se dalo - dva druhy melouna, broskve a marakuju. S příkrmy pro Adélku to je horší - nebylo moc na výběr, asi tři druhy, ale zkusíme ještě další obchoďák. Vína samozřejmě hodně levná, akorát když člověk neví, tak vybírá hodně podle etikety. Od obchoďáku jsme vyjeli směr ubytko, ale navigace (offline mapa Here na Štěpánově mobilu) nás chvilku vodila sem tam. Museli jsme si zvyknout na jiný styl, protože jinak běžně používáme Tomtoma. Z Ponty Delgady jsme jeli cca 20 minut do Pico Da Pedra, klidného místa na severní části ostrova. Měli jsme pronajatý apartmán ve vile Quinta Da Paz (farma Da Paz) přes booking.com. Vstupní bránu nám přijel otevřít sám majitel. Ale bráně se moc nechtělo otevřít, elektrický motorek blbnul. Po chvíli začal fungovat a vjeli jsme dovnitř.

Eusebio (moc příjemný postarší pán) se nám omlouval a pak nás provedl kolem vily. Byli jsme nadšení i unešení zároveň. Velký bazén, několik voliér s pávy, papouškem a dalšími ptáky, rozlehlá zahrada s pomerančovníky, citrónovníky a mandarinkovníky, skleník s jahodami, které si prý můžeme kdykoliv natrhat, venkovní gril, vířivka, výhled za vilou a nakonec náš veliký pokoj s kuchyňkou - byli jsme nadšení.






Vyskládali jsme kufry a nákup z auta (které jsme zaparkovali pod avokádovníkem) a pak už byl čas uložit Adélku. Sedli jsme si do kuchyňky a dali si k večeři místní kravský sýr s chlebem a pivko. Sýr byl lehce aromatický, polotvrdý a moc dobrý. Adélka využila nestřežené chvíle pro prozkoumávání tátovy peněženky.

Šli jsme spát unavení a natěšení na další den.

Žádné komentáře: