čtvrtek 15. června 2017

Sintra

V noci jsme se moc nevyspali. V uzounké uličce přímo naproti apartmánu bylo několik restaurací a barů, přes tenké dveře bylo všechno slyšet. Adélka naštěstí spala tvrdě. V jednu v noci nás vzbudili popeláři. Pak už jsme jakž takž spali do šesti do rána. Po brzkém budíčku jsme se rychle sbalili na cestu vlakem do Sintry. Je to město 20 km severozápadně od Lisabonu, bývalé letní sídlo Portugalské královské rodiny a je tu maurský hrad, několik nádherných paláců a zahrad. Celé tohle pohádkové místo je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.


Vlak jede zhruba 45 minut předměstími Lisabonu. Od nádraží v Sintře jezdí okružní autobus 434 (za 5,5 € na osobu). Vystoupili jsme na první zastávce Castelo dos Mouros. Hrad se tyčí vysoko a výhled do kraje je úžasný.





Bylo super počasí, akorát Adélka po chvíli usnula v nosítku a hlavička jí padala hodně na stranu. Podložili jsme jí mikinou a když jsme obešli hradby dokola, vrátili jsme se na autobus.




Další úžasné místo, které jsme navštívili, byl palác Pena. Žlutá a růžová barva spolu s modrou oblohou dotvářely pohádkovou atmosféru.






Chvíli jsme čekali na autobus, protože úzké uličky v kopcích byly ucpané taxíky a tuk tuky. Dojeli jsme zpátky do Sintry a našli jsme restauraci na oběd. Treska i ryba dori nám chutnaly. Navíc pořádné porce.

Pak jsme čekali na autobus 435, který dlouho nejel kvůli zácpám. Dojeli jsme k paláci Quinta da Regaleira. Prošli jsme zahradami nahoru ke studni Poço Iniciáticoin. Po jejím okraji se dá sejít dolů do hloubky 27 metrů. V podstatě jde o unikátní podzemní věž, kde dřív probíhaly tajemné rituály (tak to alespoň tvrdí informační leták).


Dole je možné pokračovat několika chodbami dále do umělých jeskyní v různých částech parku.


Adélce i nám se v podzemí líbilo, navíc tu byl příjemný chládek. Vyšli jsme ven a dali si občerstvení v jedné z kaváren v parku. Tonic i portugalské pivo Super Bock v horku bodly. Ješte jsme si prošli palác a pak už jsme pěšky zamířili dolů do Sintry.



Tady jsme se krátce zastavili u Národního paláce a zamířili k nádraží zpět na cestu do Lisabonu.

Adélka usnula a my byli také unavení po chození po kopcích v horku. Poslední schody k uličce s naším ubytováním nám daly zabrat. Ohřáli jsme jídlo Adélce a vyrazili na večeři. Jenom do restaurace Oficina do Duque o dvacet metrů vedle, na delší chození by to nebylo. Navíc recenze na Tripadvisoru měla dobré. Nejdřív jsme vyzkoušeli aperitiv Porto tonico - Máta, suché portské a tonic.

Bezva drink do horkého počasí. Pak jsme si objednali několik tapas - minihamburgery, chobotnici, salát s treskou, grilovaný lilek a cuketu s omáčkou. K tomu všemu vynikající lehké a svěží víno Monte Barbo.


Večeře příjemně utekla, Adélka dostala chleba na žužlání, a také byla spokojená (jak nenáročné dítě oproti rodičům). Ještě jsme uvažovali o dezertu a nakonec jsme si objednali znovu chobotnici, protože byla prostě bombasticky dobrá. Po večeři jsme se ještě rozhodli projít na nedalekou vyhlídku.


Žádné komentáře: