sobota 8. července 2017

Let větroněm

Štěpán dostal od Romči a Adélky jako dárek k narozeninám let větroněm. Naposledy letěl někdy v šestnácti letech, kdy nedokončil kurz na plachtění v Soběslavi. Za těch dvacet let se toho tolik v létání zase nezměnilo. Dorazili jsme na letiště ve Zbraslavicích. Briefing byl kraťoučký a šlo se na to. Holky se postavily vedle plochy, Štěpán si připnul padák, vlezl s pilotem do větroně a letadlo nás vzalo do vleku. Foukal docela silný vítr a po startu jsme prolétali několika turbulencemi. Termika byla pochopitelně kvůli větru rozbitá, ale když jsme se zhruba ve stočtyřicetikilometrové rychlosti a ve výšce kolem kilometru odpoutali od letadla, pilot našel rychle stoupák pod jedním z mraků a začali jsme dlouhými zatáčkami šplhat tři metry za sekundu vzhůru. Zanedlouho jsme byli pod základnou mraku a namířili jsme si to proti větru zpátky směrem k letišti. Dvakrát jsme ještě točili znovu pod mraky a drželi se ve výšce kolem 1400 metrů. Větroň má úžasné klouzavé vlastnosti - na jeden kilometr výšky uletí třicet osm kilometrů, kdežto paraglidingové křídlo "pouze" osm kilometrů. Létání je to pochopitelně jiné, větší rychlost, kolem vás je kabina, ale je z ní mnohem lepší výhled třeba než z motorového letadla (parádně do stran a hlavně dopředu oproti motoráku).




Chvíli jsem si potom vyzkoušel řízení (překvapivě citlivé oproti Blaníku, se kterým jsem kdysi létal). Letěli jsme moderním laminátovým větroněm Grob G-103 Twin Astir německé výroby. Půlhodinka ve vzduchu utekla rychle a už jsme se blížili obloukem zpět k letišti. Vykrátili jsme se zatáčkou nad lesem a přistávali skoro po větru. Moc fajn zážitek, ale paragliding má pro mě svoje kouzlo...
Pak jsme si dojeli na oběd do Zbraslavic a potom jsme se zastavili za prarodiči v Milčicích a Třebestovicích.

Tady je sestřih z létání:

Žádné komentáře: