neděle 23. července 2017

Narozeniny, setkání a Sapa

Ve středu jsme oslavili Romči narozeniny. Babička nám pohlídala Adélku, takže jsme si zašli na výborný oběd do Ambiente. Potom jsme se odvalili k nábřeží a podívali se dovnitř do Rudolfina, kde je zajímavá interaktivní galerie.

Ve čtvrtek jsme vyrazili nakupovat botičky, potom do Makra a pak jsme neplánovaně vyrazili do Milčic. Viděli jsme se s Marťou a Honzíkem, který pěkně vyrostl za tu dobu, co jsme se neviděli. Potkali jsme se i s dědou, který nám dal brambory a králíka. Pak jsme popojeli do Třebestovic a u babičky a dědy na zahradě jsme Adélku vycachtali v nafukovacím bazénku.

V sobotu k nám dorazili teta Marťa, strejda Ivo a bratránek Honzík. Už je mu pět měsíců a zajímá se o všechno kolem. Zašli jsme si na burger do Puticy, potom jsme se stavili ve Šlágru pro dortíky a v Grébovce na dece jsme je spořádali. Odpoledne hezky uteklo a bylo moc fajn se vidět.

V neděli jsme se potkali s bývalými kolegy ze Štěpánovy práce a společně vyrazili do vietnamské tržnice Sapa. Už dlouho jsme plánovali její návštěvu. Měli jsme ty nejlepší průvodce - dva kluky a dvě holky původem z Vietnamu - Kim, Aničku, Ana a Chaina. Ráno docela hodně pršelo, ale po příjezdu naštěstí přestalo. Zaparkovali jsme nedaleko vstupní brány a vyrazili rovnou na oběd. Dali jsme si Bún ngan nuróng - nudle s grilovaným kachním masem, Bún chá - nudle s grilovaným vepřovým masem, salát s mátou a bazalkou a bambusovou polévku. Super jídlo. Kluci nám ještě nabídli, že můžeme ochutnat sraženou krev, ale tu jsme zdvořile odmítli.


Pak jsme se prošli tržnicí a An nám ukázal nejlepší obchody i restaurace. V Sapě je i veliký obchoďák Tamda Foods ve stylu Makra.

U jednoho stánku jsme si dali sladké ovocné želé zalité kokosovým mlékem - Ché Xoái tuoi.

Celé místo je změť malých pouličních bister, restaurací, obchůdků, kadeřnictví a všeho možného dalšího. Kartou se nikde pochopitelně platit nedá a v některých obchodech se smlouvá o ceně. Seženete tu i asijské ovoce, ale levné zrovna nebylo - 150 Kč za kilo papáji a 220 Kč za kilo malých sladkých banánů. Možná to byla startovní cena pro smlouvání. An komentoval místa, kudy jsme procházeli a doporučoval dobré obchody a zajímavá jídla. U jedné zavřené restaurace poznamenal:" Tady to bylo dobrý, ale majitelka vařila pervitin."
Sapa nám vůbec hodně připomínala Thajsko, nebo některá místa v Indonésii a Malajsii.

Na závěr prohlídky jsme si dali vietnamskou ledovou kávu. Dole ve skleničce je sladké mléko, potom silná káva a nahoře kávová pěna. Když to celé důkladně promícháte, je to fajn pití. V restauraci nebyl signál a kluci nám řekli, že jsou tu všude rušičky proti policejním odposlechům.

Zajímavé místo, kde se můžete skvěle najíst, dobře nakoupit, a také trochu ochutnat atmosféru jiného kontinentu bez letenky.

Žádné komentáře: